Písmák TA V TOBĚ
uvízla v tobě zaražená
jako střep hrnku s horkou kávou
snaddvacet let z něj pila
ty vzpoury ještě na dně plavou
PROPLÉTÁNÍ
PROPLÉTÁNÍ
Kradeš mi barvy z palety
rozplétáš rýmy v básni
zase je skládam do věty
Stejnou cestou
Unaveně padá den
bříza truchlí
i ostatní kulisy zmokly
jen
Nejsem Jana
Jsem koberec
měkčím tvoje kroky
na podlaze roky
prošlapaná jsem tvá dýka
Očekávání
Jak duhovky z kapes kluků
s rozedněním zase
ztrácela jsem v tebe víru
i když zašiješ tu díru
Jen tebe minu
Snad měla jsem všecko
a chtěla víc
a většinu ztratila
nevědomostí
Hr(boly)
Neporovnáš slova
do souměrných rozhovorů
neuhladíš znova
viny, neviny
Nemilenci
Ve tvém hlase
koupala se
nedosáhla na dno
neslyšela
Právě když v tobě usínám
Sfoukni prach cest
zastav čas na chvíli
anebo napořád
boty co tlačily
Nechci tě
Nechci tě nosit v kruzích pod očima
milý
uložím tě na dno
sebe
Zvedl se vítr
zavřel vrata, otočil klíč
tak jednoduše, tak krutě
půlrok nahý stojí sám v mraze
ty v modrém županu
Prázdný dům
jen prázdný dům
v mapách skvrn čísti mohu
z chodby výhled do vzpomínek
nahé skrýše beznadějí
Nezhasni ještě
Nakynuté těsto je přítomnost
tvých paží kleště
noci rozestlané
konvice dovaří
Rezavá duše
branka zrezla
nářky zpívá
počůral ji pes
táhle zívá
Málo věřím
Bolest zavře oblohu
polykám trny
rozdrtíš mě nemohu
věřit v tebe
Nebydlíš ve mně
I když ses zabydlil
nebydlíš ve mně
nezamykám, klíče jsem ztratila
co bych je hledala
Pochyby
Jak pečenou bramboru
svlékáš mé pochyby
pálím a chutnám slaně
Ve tvé náruči
Nevyřčená
Nastražuji miny vět
dnu i noci biju půl
ani chůze, plavba, let
do nedosáhna tvých paží
Lhostejná
Smutno
do spánků buší
prohrne zády
výčitky ticha
Sedm není dost
Mezi námi leží hory
kamenía sedm zim
mezi břehy hoří vzdory
sedmkráte uhasím
Ještě je taková láska
Košilka zázraků
bez smítek
voňavě čistá
bez fleků, nezapraná
To co zbylo
Divný způsob lásky
prázdná objetí
ostré hroty hádek
sčítej oběti
Jsem
Trpělivým plátnem
jsem tvým prstům
žádostivým vínem
jsem tvým ústům
Do stejné řeky
Vstupuj
do mne zas
teď a na věky
chodidlem bosým
Mlčíš i dnes
Krunýřem mlčení
odrážíš otázky
vrací se raněné
bez něhy bez lásky
Pletu
Ještě tvoji hlavu pletu
sukní krátkou
rudou rtěnkou
ještě tvoje ruce vedu
Prší
V chladu kapek deště
prší moje myšlenky
ty nenasytné milenky
chtějí k tobě ještě.
Za plotem dne
Možná už spíš
a možná ještě den
tvoji hlavu tíží
vzala bych ji do dlaní
Už ne
Už nemám čas se vracet tam, kde jednou už jsem byla.
Ty chyby, přiznávám, bylo jich dost, já už zaplatila.
---
Dřív jsem chtěla všeho půl i tu menší polovinu.
Jsem váza rozbitá na tisíc střepů
Jsem váza rozbitá na tisíc střepů
nesložíš, neslepíš, nenaplníš ji vodou
nevložíš do ní kytici květů
nezavoní, nepotěší