Písmák míza II.
VI. tři roky poté.
stojím po kotníky v bahně
na undergroundovém festivalu přetékajícím opilými máničkami
a skoro nevěřím, že to není ani čtyřiadvacet hodin
uherské hradiště - brno
sochám do mraků
mrtvoly podél silnice
daleka soumraků
a ty nezvedáš telefón -
večerní
na lavičce čekám na soumrak
- prsty tahám mraky po nebi
jako cukrovou vatu
a když pak přijdu domů
jak na podzim poslouchám psí vojáky
podzim k nám byl milosrdný když
jsem se rozhodla opustit pevninu
a stěhovala svou duši sbíráním kaštanů
až se mi do kapes nevlezly
poprvé v dejvickém bytě
prach z kalafuny na klíční kosti
klíčí melodie
že se zachvěly záclony
takhle v neděli když koukám do oken sousedům
bílé requiem
zpoza okna to mám všechno odhlučněný
stromy ptáky
i tramvaje co tu nejezdí ale já cítím jak neviditelně plují po kopcích
bílé krvinky
volný den je když
spím přesně do desíti a snídám ledovou kávu
myju se ve vaně s otevřenými dveřmi
tancuju na balkóně
slunce mi pálí do zad a
pondělí
zdálo se mi, že hladím koně po obrovské hlavě
že slunce zapadá na východě
a můj třídní mi nabízí jabčák
když jsem otevřela oči, bylo to ještě v pohodě
míza
I. epilog konce léta.
došly mi modřiny - z posledních to byla ta nahoře na stehně
ta cos ji pohladil třemi prsty
a divil se, kde se tam vzala
30. prosince 2013
úporné tikání
odporné čekání
kdy konečně přestanu válcovat cizí krajiny.
zcela bez rozmyslu obejdu třikrát teslu a nezjistím nic
předvolební
a že mi zase něco láme kosti
když jdu domů violu na rameni
a praha je smutná
po schodech z metra