míza

I. epilog konce léta.

došly mi modřiny - z posledních to byla ta nahoře na stehně

ta cos ji pohladil třemi prsty

a divil se, kde se tam vzala

o dva dny později a pět set kilometrů dál byla nádherně fialová a

já ji zatlačila dovnitř

snad aby zachovala ten moment

 

dnes jsem si po dlouhé době vzpomněla na to, jak sis cigarety zásadně zapaloval od těch mých

 

II. mlha

ve snu jsem chodila po poli

mrzlo a já si říkala, že nikdy nepůjdu zpátky

jen pořád rovně a třeba dojdu domů

nebo někam jako domů

všechno mělo takovou zvláštní béžovou a bledě zelenou barvu

mlhu bych mohla stáčet do sklenic a lidé by pak byli šťastní

asi tak po třech půllitrech

 

"andulko." nahlas zvenčí

probudila jsem se

ale nikdo tu nebyl

 

já se bojím a tvůj flegmatismus mi fakt nepomáhá.

 

III. "bez konce a začátku / a duše blbá, zničená!"

jsem chycena v beskydech

v těch pohádkových zelených měkkých obloučcích všude kam se podíváš

dívali jsme se z pusteven dolů na frenštát a vladimír říkal, že si tam po deseti letech pořád připadá cizí

ale frenštát? asi není divu.

to rožnovské louky pozdního léta dojímají k roztrhání

 

vrací se chlad a je těžké zvykat si

na dva svetry tlusté ponožky

když ještě před pár týdny...

 

když ještě před pár týdny jsem svetrůprostá sváděla noci

prsty

klíční kosti

tisíc pih jednoho ze čtyř loktů na schodech cukrárny ve tři ráno

pršelo jako nikdy a hladina byla na druhý den o metr výš

 

to už jsem se topila

 

IV. tahám smyčcem bez rozeznění struny - podobný zvuk jako hraní na skleničky.

vždycky se nakonec naučím zvyknout si

skrze cizí větve znovu prorostu na své výsluní

a ikdyž se trýzním najdu způsob jak to vydržet

 

- hraju shumannovy pohádky

pláču do violy líbám ji a tisknu k sobě

 

V.

spokojená usnu ve psí náruči

jsem kočka ale stejně

mám ty psy ráda ikdyž ze sebe dělají blbečky.

 

---------------------------

 

I. avishai cohen - elli

II. the velvet underground - ocean

III. psí vojáci - žiletky

IV. robert schumann - marchenbilder, 1st movement