Pod zimou

Ve vzducha lezi sed, co tise krade tmu.
A mlha tvrdne v led steho lucidniho snu.
Lampy vadly a cernaly jedna za druhou,
tichem se vitr smal nachovou oblohou

Duhobravy

Horim

horim jako lidice ve vsedni den i svatek
borim stare hranice a chybi mi patek
co osudu starych trosecniku
dava trocha smyslu.

o5

Po půl páté ráno hlazené měsícem, jenom tak napůl.
Odškrtnut průvodcem říčního nachu.
Ve tři crvrte na pět , v kosené osice napnuté na hůl
pohlcen sametem jak petrichor prachu.