Písmák O mouše na pianu
Podívej se, prohlásil kdosi
a pokynul hlavou kpianu,
na kterém seděla moucha.
Chodila po klávesách a zdálo se,
Umělá inteligence
Mám novou kamarádku,
vykřikl kolega a představil mi
umělou inteligenci.
Zdála se být velmi sečtělá a moudrá,
O škole
Vždycky jsem měl problém
súbytkem hmotnosti a podvyživeností,
hlavně při dlouhodobém stresu.
Během studia na vysoké škole
Ostrov
Objevil jsem ostrov,
kde se děti učily kreslit lidské oči.
Na jiném místě, hluboko pod povrchem,
stroje montovaly bílé klouby.
Stvoření bez jednoho oka
Vymyslel jsem si stvoření
bez jednoho oka,
mělo křídla, bylo vysoké a hubené.
Vlastně se mi dost podobalo.
Alfa, Beta, Gama
Endy byla unavená, rozladěná a pořád si vduchu pokládala otázku, zda má tohle za potřebí.
Její mobil drnčel vpěti minutových intervalech, vpráci ji čekala hromada nepřečtených mailů, nemluvě o tom, že od ní stále někdo něco potřeboval. Navíc nestíhala plnit úkoly od šéfa. Bylo to náročné a Endy se cítila absolutně vyhořele.
Jak zachytit neviditelné
„O čem chcete mluvit. “ zeptala se Daniela a sedla si za mohutný stůl.
Stál jsem u dveří v její útulné pracovně, za oknem poletovaly sněhové vločky a místnost byla přetopená. Skýtala nádherný výhled na vzdálený kopec, který byl v tuto dobu ozářený umělým světlem, ale všechno bylo prázdné a opuštěné.
Záhada ztraceného klíče
Záhada ztraceného klíče
Našel jsem krátký úryvek textu ze zapomenuté knihy nahoře na půdě a chtěl jsem, aby sis ho přečetla. Trochu mě bodlo u srdce, když jsi odmítavě zavrtěla hlavou a dál ses dívala do notebooku. Říkala jsi, že musíš pracovat a že nemáš čas na tyhle blbosti. Mezi námi stála mlha denní všednosti a pracovní rutiny.
Úsvit života
Úsvit života
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
První list Korintským 13, 1
„Babi, vyprávěj nám pohádku. “ žadonily děti sedící okolo staré dámy v houpacím křesle. Oheň vkrbu prskal, hřál zkřehlé ruce a odrážel se vjejich očích.
Neopouštěj mě
Neopouštěj mě
Byl říjen a déšť bubnoval na dlažbu.
Pospíchal jsem ulicí za poslední roh, kde jsem zahlédl okna mého bytu, z kterých se plazilo světlo po fasádě jako nějaká ohyzdná věc živící se tmou. Vítr mi v tu chvíli foukal do tváře a smál se s každým krokem pořád hlasitěji. I přes nečas, to byl dětský smích – můj syn slavil narozeniny.
Obraz dívky s havraními vlasy
Obraz dívky s havraními vlasySpolužáci si na Daniela už moc nepamatují. Pro některé je to jméno ztracené v proudu času, někteří vědí, že to byl nesmělý kluk z univerzity, který nikdy nikam nepatřil, ale já si pokaždé vzpomenu, když se vracím usínajícím městem z práce a všechno okolo zapadající slunce promění. Během okamžiku jsem v jiných časech: kouzelnějších a romantičtějších. Připomíná mi to, co jsem za ty roky ztratil a jaký jsem mohl být.
Trať
Stál jsem večer na trati a přede mnou bylo něco jako tunel zbudovaný tmou, kterým se sunula zatraceně velká housenka a ještě si na mě svítila.
Pamatuješ si na tu odpornou housenku. Myslím tu z filmu zminulého týdne.
Jasně, tati.
Krám zázraků
Říkají, že jsem osvícený. Chcete prožít pravdivý sen. Pohlédněte mi do očí. Soustřeďte se.
Rychlejší než střela
Rychlejší než střela
Jana Majerová vyrostla v rytmech sonetů a valčíků v domě na předměstí. Každý den slýchala tóny klavíru, které prostoupily chodby, zanechaly ozvěnu a dlouho doznívaly vuších i po tom, co dům usínal. Někdy připomínaly dětský pláč, jindy mrouskání koček a občas hukot velkého zaoceánského parníku. Matka Jany, mohutná a zasmušilá žena, vyhrávala ve vstupní hale na klavírní křídlo.
Hořící muž
Hořící muž
Před třemi lety se rozsvítilo světlo. Prořízlo tmu a stalo se majákem. Znáte to. Stojíte na šikmé ploše života.