Písmák Variace na Manon Lescaut
Manon je můj osud, Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl.
Trable s chovem mastodontů
Zůstal jsem vám zcela štont,
utek´ mi chovný mastodont.
Rozkopal nám základy
a pak utekl z ohrady.
Nedívej se z okna můj milý
Nedívej se zokna můj milý, rozmilý,
zokna se nedívej, to ani na chvíli,
sečou tam ženci na poli obilí,
které jsme společně na louce zasili,
Ne pro můj piedestal
A prostě jen tak pro radost
tu píši svoje drobné rýmy,
jen neudělat z nouze ctnost
a z vážných věcí ptákoviny.
Skryté kódy slov
Jsou slova, co tají skryté kódy
léta je už i po archívech hledám
Třeba ta, vnichž najdu skryté ódy,
a to i na sako, co si ráno oblékám
Co mi kdysi řekla stará vědma
Skovajsa
Jak voda v kolejích
Až muž nebude chtít vědět zda smí být ještě mužem
Skovajsa
Večer pod Pálavou
Ten večer dole u sklípku
byť víno neřeklo mi pane,
zpěv cikád zněl té noci halasně
a v nitrumém i lásky nezříkané.
Studený konec léta
Je hnusně. Venku padá nečas a první listí končícího léta. Jsou sliby jara dávno pryč a i po teplu je veta.
Vlaštovky mají sněm, kocouři pozdní hrátky, kdo vystrčil nos z domu, hned maže zase zpátky.
Podzim
Podzim zas stojí na startovní čáře koloběhu časujak slepá kobyla zbavená i cinkání podkov za jitřního jasu.
Je podzim šedý věk cárů mlh bez halasu opeřených zvonů,je koštem mokrých bot, věčných lijáků a hnědi polních drnů.
Je podzim viníkem bláta cest a soudcem z nich většiny,však plánů tras dlouhých cest katem je bez viny.
V něm pyšné činy léta hynou na listech větví stromů a jen stopy vryté v loužích snů nás vrací zpátky.
Zatracený studený rána
Tři stupně nad nulou, na prahu spadlý list,
namrzlá dlažba dvora a jinak víc už nic.
Jen zvolna končí noc i hvězdy věští den,
slunce je jak jitřní poutník, co nechce se mu ven.
Náhodné obrazy
Závan vzpomínek
Do dětství paměti
Kde čas mně nehledá
Nebere vzápětí
Rýmování s rýmou
Na konci zimy mi vítr sebral rým,
hned z kraje jara, že jej chce mít velice.
Jeho takt v létě prý nad klasy rozezní
a vlahým tónem chce zchladit ulice.
Hologram
Vesmír je prý pouhý hologram, pravili vědci a ti to vědět musí.
Při zrodu vesmíru se do rodícího světa navždy otisk´ kdysi.
Dva pouhé rozměry jsoujen tři dé projekcí na konci všehomíra.
Jsme-li však klamem vlastních snů, kde bere se v nás víra.
Proč s múzou není někdy řeč
Přelety múzy nad věží
když sněží nebo možná nasněží
z hrsti písmenek v jejím zobáku
je text z pouťového miráklu.
Romeo a Julie ve virtuálním světě
Přes sklo se rozhlížím v tom nepřehledném davu,
která má jaké oči a jak hrdě nosí hlavu.
Jsem sám v online světě, zde člověk slova hledá.
Jsem Černý štír i Gloom a malá Sova šedá.
Paleta lásky
Je bílý den, je bílý smích. Bílé je tělo v povlacích.
Je bílý květ jak bílý sníh, bílá je ovce v salaších.
Však černá je noc, je černý stín, černá je kočka, když nespím,
černý je mrak jak černý dým, je černý vlas a černý klín.
Půlnoční pub
V kamenné hospodě mně měsíc nalil tmu.
Do studené sklenice.
Chuť tmy je zvětralá, bez jiskry je a bez čepice.
Mračím se, má chyba - cos ve dne nezkvasil, to v noci nezpění se.