Zrcadla
Pokora je čiré okno duše
na které láska tiše tluče,
však stačí pouze tenká vrstva stříbra,
aby srdce dál, než k sobě nedohlídla.
Klekání
V kostele končí mše – zní tiché: AMEN,
vychází procesí, noc je tak mladá,
v některých lidech je Láska jak kámen
- do hlubin padá…
Vítr
Po strništích vítr sviští,
drakům fouká do tváří,
stromům cuchá jejich listí,
s poštolkami dovádí.
Obzor
Rovinu přeškrtala temná linka hor
a nebe utopilo ptáka,
dálka, která touhou láká
ukryla nám srdce za obzor.
Lín
Lín je známá říční ryba,
na zahradě líná pes,
milé děti, je to chyba,
býti líný jako veš.
Malý princ
Potkal jsem včera Malého prince,
stál u automatu, vhazoval mince,
v očích měl stesk a rozbitou bradu,
na hlavě čepici, kšilt měla vzadu,
Myš
Kdo to leze podle meze
Všude šmejdí, všude vleze.
Chodí kolem potichu,
myška v šedém kožichu.
Kolikrát
Kolikrát hořel jsem vášní, kolikrát láskou,
život škrtal mé sny hlubokou vráskou,
kolikrát ztratil jsem cestu uprostřed polí,
když přijde samota, vždycky to bolí,
Ticho
Někdy bývá v nás tak ticho,
že slyšíš, jak k zemi padá stín.
A šepot utržených kopretin,
vypoví ti, čeho je ti líto.
Zvláštní
Je zvláštní hýčkat strach,
v náruči jak malé stěně,
do duše si nevzrušeně
sypat černý prach.
Vždycky to někde je
Vždycky to někde je,
kde je člověk doma.
Stačí tak málo – židle a stůl
a také pohlazení.
Rytířův nářek
Svítá, mám za sebou přetěžkou noc,
na místo lásky mám v sobě jen zlost,
čeká mě kremace mé vlastní duše,
mé tělo je plné děr od šípů z kuše.
Otázka
Zeptala ses jednou znenadání:
„Co je to Láska. “
A v očích ti houstla noc.
Mlčel jsem - jak jen ti říci,
Láska
„Ještě nikdo v životě mě neobjal
tak jako Ty. “
Řeklas to tiše
a do poháru nalila mi víno,
Návrat domů
Mží. Mží do korun stromů
a do vlasů tak prostě prostovlasých,
že v úctě krajině ses tiše poklonil.
Jdeš tichem na mezích, burácením hromů,
MILENČIN NÁŘEK (na starý motiv)
Intermezzo:
Oči, které nocí jasně planou,
srdce rozjitřeně zvláštní ranou,
znavená, však spánek nepřichází,
Noc
Je těžká jako naše viny,
jak den, když prodlouží se stíny,
ukrytá v srdcích, která poztrácela víru,
v korálkách rosy, v křídlech netopýrů.
Železný a zlatý král
Zní tichý tón, to šašek v koutě píská,
celou noc na píšťalu hrál,
za rozbřesku nejvíce se stýská,
korunu svou snímá unavený král.