Písmák Šerosvit
Světlo jsou rána, snídaně v posteli
Stín je vstupenkou do mého bytu
Stín je obrazem svědomí zpytu
Světlo jsou zářezy v linorytu.
Geometrie cyklu
Kružnicí obejmu měsíc
Co v noci mi svítí na cestu.
V průměru třicet dnů se
Dokola střídá;
Planina
Včera do oken ložnice svítil měsíc
Třicet stříbrných pruhů světla
Na bitevním poli.
Odcizení
Seshora dolů
Pozoruju ptáky
Kteří nestihli odletět
Tančím na špičkách
Zakázané uvolnění
Zakázané uvolnění - tahle vykopávka - a taky podle mě jediná Hrůzova docela obstojná píseň - se ke mně teď docela náhodou dostala na Youtube.
A já jsem poprvý v životě (ten až skoro ruined my childhood moment) pochopila její význam. Ve stacíku si na skupinovejch terapiích tlačíme navzájem do hlav "dovol si selhat, dovol si odpdočívat, dovol si mít radost". (Sorry, zapomněla jsem na cringe alert.
Fraktal
Schoulená, křivka jejího tělaVe vlasech odraz večernic,Oděná šerem, víc však nic,Ve vlasech odraz večernicUkrytá ve tvých dlaních celá.
Silueta
Sedím v okně, s polonahým zadkem a mám rozsvícenou lampu. V ruce mi dohasíná cigareta a já sleduju, jak popel padá na podlahu. Palcem u nohy ho setřu, protáhnu se a nastavím se tak, aby případný pozorovatel měl dobrý výhled na siluetu mého těla. Vzrušuje mě myšlenka, že mě teď někdo pozoruje.
Nad ránem
Roztoužený oheň olizuje vzduch chladného jitra
Šampaňské teče proudem, křehké pozlátko na sklenicích cinká jedno o druhé
Lesk vitráží a sametová sofa slavných ér
Tak naposledy
A jaké klišé
Noční město se odráží v okně mého pokoje
Sleduju světla, jak vrhají stíny
Závoj krajky na oknech,
Jaké klišé, ale
Dialog
-"Kolikrát ti mám jestě opakovat, jak moc tě mám rád. "
Klidně do skonání světů.
-"Tak mi to třeba neříkej. "
Nenechávej mě samotnou.