vše co chci
vše co chci už dávno mám.
čím víc chci tím víc nezískám
a čím víc získám tím méně to chci
- a vše co mám už dávno nechci.
blues
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový
- že kluci zbrklí jsou a holky rumový -
mí holky rumový. – já až moc zbrklý
- svůj blues už nezpívám. už jsem jen smutný…
lůzr
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem.
a já jim naletěl – však jenom málem…
když jsem se králem stal vyhrálo vědomí
že lůzrům jako já vždy vládne svědomí.
Moře a Strach, kapitola I
„Strach.
Není prapůvodnější emoce.
Strach z bolesti, z ublížení, z cizosti a ze smrti – Ten, s kterým se rodíme na svět – strach z neznámého i známého, zakořeněný hluboko v našich genech od počátků lidství a z časů dávno před tím – který poznáváme jako první, ještě dříve, než poznáme bezpečí, než poznáme radost, lásku, ztrátu nebo smutek… dokonce ještě dříve, než to, čeho se vlastně bojíme, než to Něco, co nás děsí.
Mrazí nás už při narození, pak po celý život, až do chvíle vlastní smrti.
Na pláži
Na pláži ležím. Nemám strach.
Topím se ve vlastních snách;
Topím se v tobě – lásko má.
Pověz, kdepak jsi utonula.
pospolu
ulice města potemněly.
v posteli večer mne sžírá chlad.
snad jsme již dávno zapomněli
jaké to bylo se navzájem hřát.
spěchám rychle zvenčí domů...
spěchám rychle zvenčí domů
vytáhnout věci z pračky ven
než zmokvají a zasmrádnou.
spěchám rychle zvenčí domů
každá mince má dvě strany…
každá mince má dvě strany…
– motivy upřímné za maskou zrady.
člověk pln štěstí a přece nasraný.
pravda co otvírá jen další záhady.
bez obalu
fuj. dej to pryč. tohle ti nesluší…
šperky a piercingy na těle. na uších.
kousek tvého nitra
na stěně skvěje se kousek tvého nitra –
ten obraz od tebe co sama jsi utkala
z pavučiny snů co v mysli tvojí vznikla
– z dnů kdy smála ses. z dnů kdys plakala.
přišel jsem k sobě...
přišel jsem k sobě – asi domů –
a byla nuda – jako prase.
– tak odešel jsem. přišel znovu
a nuda byla – zase… zase…
co bych to víc komentoval?
co bych to víc komentoval.
proč se tomu nesměješ.
celou bych tě potetoval
něčím co už nesmyješ.
cestování – to je zlo!
cestování – to je zlo. žere to jen prachy.
a co z toho vylezlo. – hrůzy.
náš vztah má datum splatnosti ...
náš vztah má datum splatnosti –
spočítej všechny špatnosti
vynásob je radostmi
a vynuluj vše marností…
dusím se…
dusím se… – nemám v čem podusit rýži…
– nákupy (v tom dusnu. ) mi jen přitíží –
dusím se – dusí mě. – svět plný mříží
– svět plný PŘESPŘÍLIŠ všedních potíží…
byl lásky čas
byl pozdní večer – první máj -
večerní máj – byl lásky čas.
vagónů řev ťal lásky hlas
kde kolejí zaskřípěl háj.
bývala bílá...
bývala bílá – bílá jak stěna –
teď ke mně tulí se a tiše sténá…
– mé stěny černý jsou – černý jako noc –
a já k ní tulím se… a volám o pomoc.
kombajny potají po horách odpadků...
kombajny potají po horách odpadků
kol světa motají prohnilou oprátku.
plovoucí ostrovy pralesů z plastů
vrhaj stín na zemi jak skvrny z chlastu
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna
– každej tam koho znám mě trochu odrbal…
však o čas co tu mám mě tady též obrali
– vracím se z vlakem sám…
SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!
„SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY. “
– čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky –
„SLEVA TOLIK PROCENT KOLIK JE VÁM LET. “
– o důvod vidím víc proč mrtvým závidět…
hlavně ne ten ostrej nůž!
hlavně ne ten ostrej nůž.
to bylo by moc rychlý
– raději zkus rudou růž
a tiše ze rtů vzdychni –
ten pajzl byl někde v uličce postranní...
ten pajzl byl někde v uličce postranní
– šli jsme tam s odvahou… a přece posraní –
a když jsme vyšli ven už bylo zas ráno
– není to legrace mít z noci nasráno…
malebná kavárna uprostřed vídně
malebná kavárna uprostřed vídně.
sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně.
věnování
věnováno všem co chtěj nemít co ztratit
a vědí už že zítra se zapomenou vrátit…
no a taky holkám – jejich nahým tělům –
mimo to též známým (ne přímo přátelům)
sudba samoty
prolog
mrtvá duše v tichu samoty
pokoje prázdného přítmí
– zvuky hlasů pomíjivé štěstěny
času co tady máš...
času co tady máš – máš vždy moc málo.
– žiješ a umíráš… co za to stálo.
a za co stály nám ty lidské pochodně.
… asi že věděly že ho máš moc hodně.
má milá ráda mi říkala medvídku…
má milá ráda mi říkala medvídku…
pak jsme však zkusili „šedesát devítku“
– teď ani po letech nemáme mladé –
teď už mi říká jen „vyliž mi – hade. “
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku
… proč píšu co píšu. co stojí za zmínku.
– možná si ke psaní jen hledám záminku
a samo básnění postrádá pointu…
hodina příchozí pomalu utíká
hodina příchozí pomalu utíká
– to co mi dochází hned mi zas uniká
a co mi uniklo pozdě mi dojde
– co v času zaniklo kolem mě projde –
srát na to!
srát na to. – jsem nasraný. –
„srát na to. “ je napsaný…
„srát na to.
možná že mě nechceš vidět
možná že mě nechceš vidět.
možná jenom nemáš čas…
sám sebe se musím stydět
– sám nechci slyšet vlastní hlas.
hynku! viléme!! jarmilo!!!
hynku. viléme. jarmilo.
co nás to všechny zabilo.
bylo by milé překvapení kdyby tam na mě čekala
bylo by milé překvapení
kdyby tam na mě čekala.
bohužel… taková není
– to už by spíš štěkala.
v propasti lásky
je to touha po štěstí smutného člověka
jenž ví že štěstí nepojmenuje
– rozpor citu s rozumem
jenž duši tvou v jednotnou spojuje.
animální přitažlivost jsoucen
animální přitažlivost jsoucen
– moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen –
žádná ta anima netuší kdo jsem
– jsem pouhý animus ženou zardoušen.
žiju si na noze docela vysoký
žiju si na noze docela vysoký
– nevím proč neměl bych – život je divoký
a smrt tak daleko. a přece tak blízko.
– možná že žiju jen pořád moc nízko.
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou!
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou.
– udeřím tak silně že už nevstanou –
udeřím tak silně údernou rozkoší
že tělo zahyne. společně s mou duší.
hrál jsem si na blbce
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola
jen abych mohl se bavit i s lidmi.
– a přesto teď čekám zda-li mi zavoláš –
nepošlu tě někam. ne – budu vlídný…
jak se mám?
jak se mám.
mám se jak židle
postavená do kouta.
mám se jako obraz na nějž
blbý že nestojím za žádným hnutím
blbý že nestojím za žádným hnutím
– sedím a čumím a nevstát se nutím –
ideje mění se… a co já změním.
vždyť vím jen jediné – to že nic nevím.
pravda si žije vždy vlastním životem
pravda si žije vždy vlastním životem
nehledě na to co o tom si myslíš
– a stejně nemá to smysl říkat těm
co vážně myslí si že ji nezjistíš.
trápí mne stesk každé ráno
trápí mne stesk každé ráno.
trápí mne stesk každý den.
a trápit bude – vím že ano –
včera i dnes i za týden…
tvrdila že je to naprosto normální
tvrdila že je to naprosto normální.
- já však měl pochyby zda je to morální -
vždyť mě tím k šílenství pomalu dohání
že naše vášně jsou pořád jen orální.
v poslední době si žiju dost na hraně
v poslední době si žiju dost na hraně -
navenek se mnou je možná i švanda.
uvnitř však cítím se poněkud nasraně
- můj život bílý je černý jak panda.
vykládám svému psovi
„píšu – tedy jsem. “
- vykládám svému psovi -
asi chce jít ven
- říká mi svými slovy…
je něžná jako voda
je něžná jako voda
však chladná jako sníh.
k ní pne se moje touha
- ta stojí mi za hřích.
říkám si proč ne...
říkám si proč ne – i když. co já vím o tom.
- není čas přemýšlet - možná až potom -
„acta non verba“ - co já vím o čem.
- už dlouho čekám až bude po všem…
být živou mrtvolou...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka.
- nesmět se ani hnout - ruka mi cuká -
snad ten nůž popadnout. do sebe vrazit.
- alespoň pro jednou si něco zažít.
chudák holka...
chudák holka – je zase zoufalá.
- zkoušela na mě gesta dost troufalá -
a teďkon lituje na co si troufla.
- nahá v mém náručí nahlas si zoufá…
něco z těch básní svých...
něco z těch básní svých
jsem dávno zapomněl.
třeba – jak zněl tvůj smích.
- čeho jsem málo měl.
kráčím opilej ulicí...
kráčím opilej ulicí -
dnes budu spát jak v hrobě
- mám totiž slušnou opici
a dobrou noc dám sám sobě.
ještě dost nadlouho
je tady vlastně i docela dobře -
kdo umřel - žil. kdo žije zas umře
- můžeš žít poklidně. dlouze a moudře
nebo se upít v prohnilý ďouře…
imprese
bodavý svit zlatého slunce
na širém obzoru
pluje napříč blankytně modrou hladinou
a odráží se v nespočetných
co bude
na smrt se neumírá – na smrt se žije.
- a na život všichni umřeme. -
zítra nás čeká jen nostalgie
a včera zemřelá naděje…
úzkosti
další den. další noc – usínám s úzkostí.
- s úzkostí před dny a dalšími noci -
mrazení proniká hluboko do kostí
- je to tak zkurveně na hovno pocit.
navždycky
a je to tu zas – zase se loučíme -
a pořád tolik toho bych říci chtěl.
- přesto tu navždy náš rozhovor končíme -
příště už snad bych to udělat měl…
na břehu
již stojí zde –
na břehu říčním
– daleko černých stěn
přehradních věží
dva roky
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné
co jsme rok po roce spolu prožili…
byla jsi světlo mé – já vůl co zhasne -
bylas mou drogou co rval jsem do žíly.
přípitek
docela drahý víno na to že piju sám…
měl bych být spokojen - a přesto nejásám.
vždyť čím víc vydělám tím více vypiju
- má cenu zbohatnout. … na to si připiju.
o umění
vždy jsem chtěl sdílet
s těmi co pochopí.
vždy jsem chtěl sdílet
napříč časem.
opilá
výkřiky do tmy a
výkřiky do světla
- bylas snad opilá
když jsi se vysvlékla.
otrava
v práci jsem dneska byl do jedný do rána
- není to zrovna moc dojemná otrava.
a v době poslední nic není dojemný -
vždyť zítra v práci zas budu až do jedný.
ponožka
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo
- ty jeho nohy a stydká pokožka.
chybí mi pohyby s nimiž odcházelo
- zbyla tu na zemi jenom tvá ponožka…
v společnosti
jako bych tady ani snad nebyl…
jak se mám přesvědčit že vůbec jsem.
chovaj se ke mně jak bych byl debil
- tak jak se přesvědčit že jím nejsem.
čekání
jsou horší věci než je smrt -
třeba si objednat zas další pivo
a čekat že stane se víc než prd
- čekat že po smrti nastane život.
co na tom sejde?
pít či nepít. - to je ta otázka.
a být či nebýt. – to je jen nadsázka.
bez duše
jak by mi někdo vyrval duši z těla
- odešla tak náhle. navždycky. celá -
a když si vzpomenu za co vše se stydím
asi je dobře že už ji neuvidím…
paradox
achilles želvu nedohonil
a já bych se měl tady trápit
že potenciál jsem nenaplnil.
- vždyť nestíhám ho ani ztratit.
idea života
co více v životě lze moci chtít
nežli jen ve vlastním životě bdít.
vlastního bytí si vědomí být
- životem kráčet. smát se. milovat a snít.
reklama
lidi jsou chodící reklama
- kupec co sebe sám prodává.
co prodal vše – tělo i duši
- kupcům co slepí jsou i hluší.
pocit
nech lásku být. znít. doznít
v horečce sobotní noci.
už končí s hodinou pozdní
- mám ti takovej pocit.
nuda
možná si před spaním vyčistím zuby.
co bych si nalhával – dělám to z nudy.
spát se mi nechce. ba ani bdít.
snad příště
ve špatný čas na špatném místě
- říkám si tedy „snad příště. “ - snad příště.
vesmír je zmatenej jak dětský hřiště
a já furt na zemi jak na prdeli klíště.
sám sobě na škodu
bouch jsem se čelem svým do týla.
tak jsem zas týlem svým své čelo srazil
- a přece před sebou umírám
jak bych sám sobě si do huby vrazil…
s tebou
já sám jsem si svým vlastním neštěstím…
jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím.
šťasten být mohu. snad. však jen s tebou.
zrcadlu
příliš pozdní ráno příliš krátkého dne
a příliš brzký večer příliš dlouhé noci
- spát chodím a vzbouzím se v časy nevhodné.
a život mě dál míjí. jak ty – ať jsi kdo jsi.
sen
hanebný konec hnusného snu.
- bojím se že už neusnu.
nebo jsem usnul. nebo bdím.
básnička
psal jsem si básničku
o nebi. o hvězdách.
na tvoji zadničku
a na tvých kalhotkách.