Písmák Slepýši
Potácím se takhle jednoho mrazivéhorána ulicí, blbě vidím a špatně se mi dýchá. Do obchodu je to jen tři sta metrů, tak snad to zvládnu, proboha. Vždyť učím i tělocvik, co by na to řekli moji studenti. Blížím se kLidlu, vidím čím dál hůř, orientuji se už jen podle paměti.
Kóma
Za tohle přijdeš do pekla. Tuhle větu slýchával Patrik za svůj sedmadvacetiletý život od své matky nepočítaně. Nedělal to zpočátku schválně, v dětství jen občas něco zničil, nebo se pral ve škole. Dávala mu tresty, musel třeba číst bibli nahlas, či nedostal týden večeři.
Bestie v nás
Moc se mi ten den kdědovi a babičce nechtělo. Máma mě poslala, prý nikdy nevím, kdy je uvidím naposled. Když jsem vešel do dveří, na jeho vrásčité a nemocí strhané tváři se objevil úsměv. Ležel na posteli, podložen dvěma péřovými polštáři.