Písmák Břečťanový hrob
Jak dlouho, záhodno čekat, člověče.
Být pohřbena zaživa.
Sedmikrásky spadaly mi do klína,
klečím u hrobu, jest z břečťanu
Vteřinová ručička
Hluboký nádech, jed do plic hrne se,
chceš řvát, však z úst sladká slova valí se
Staré hodinky zapomenuté na dně
vteřinová ručička bije, bije, bije
Rudý polibek
Mezi prsty protéká rudý život
Bylo to pro tebe
Sladká to šťáva z jahod, zazpívej co slyšet tak toužím.
Vzala bych k sobě srdce stovek dalších,
Hranice
lodě co již po staletí proplouvají hranicí,
místem mezi mořem, zemí, jak sladká je řeka zapomnění
obrať se vzhůru ať západ je východem, ať sever, jihem stane se
kde kruhy mají začátek, kde je tenká hranice.
Arabské zahrady
v bílých šatech při západu slunce
rozkvétají cizokrajné květiny
najednou ji spatří dívajíc se na vysoké kopce
to co mohou dát arabské zahrady
Malé nebe
smím tě vidět
můj dotyk však projde skrz tebe
jak mé srdce mění se v studený kámen
jak od konečků prstů zamrzám
Smutní lidé
Básníci jsou smutní lidé,
ale říkají to s klidem.
To všechno co píší: básně, slova, verše
Všechno zní jako na nebeské střeše