Slova
V tubusu světa
se sunu současností
a slova jaksi ževšedněla.
Už nejsou velká
Šeptem
Za oknem sýkorka
očkama jiskří
štěbetá
zobáčkem ťuká na okenní rám.
Možná
Kolik už bylo nesmírných,
vesmírných výletů za nesmysly.
Snad sršeň štěstěny by bodla
od podlahy.
Dolů
Viděl to vlastně mockrát,
takže ho zas ten obraz
úplně tak až nepřekvapil.
V pohledu hrdlem dolů,
Za rozbřesku
Po ránu ochotně,
na okně sedí kos
a hvízdá si svou suitu kosí.
Na chodníku po tmě
Sbohem kapitáne
Jsem starý pomocník Veřejné Bezpečnosti
sleduji i co se mně netýká
špicuju uši, zjišťuju podrobnosti
a kdo mně zná, přede mnou utíká.
Žilo
I .
V poklidu žilo si životem Žilo.
V dosahu chápání chopilo chtěné
a jářku dobře bylo.
Co tím chtěl básník říci
Po cestě která jde od někud někam,
po které mnohá noha chůzí kráčí.
Co vede k horám, potokům a řekám
a všichni každí můžou jít jak zráčí.
Inspirace
Cosi se na mě šklebí,
co bloumá mojí lebí.
Zatím to vyhlíží záhadné,
uchopit je to dost nesnadné,
Holubáři
Seděli spolu vokolo stolu,
Lhali a lhali,
Co je to za hospodu.
Lhali a lhali, hory se zelenaly,
To sem teda nežral
Dostal jsem něco a je mi to dost málo,
dívám se na to tak že je to chyba dárce.
Proč nedal víc tak aby to za to stálo,
a nebo nepřitlačil v ňáký další várce.
Na silnici no. 19
Na silnici číslo devatenáct
je pár hospůdek, kam rád chodím jíst.
posadim se za stůl, šáhnu pro jídelák,
nasadím brejle a začnu v něm číst.
Zrcadelník
V krajině stojíš marný,
že se až bojíš hnout
a slunce který sálá,
spaluje ducha jak troud.
Průběžně
I.
I slunce chodí večer spát,
když únavou se klíží oči.
Vteřiny krájí čas na nejjemnější fáš