paprsky slunce vytváří na hladině tisíce třpytek.
půda únoru bílé zvony skloněné čnící ze sněhu.
síla větru obléká mě do sebe země nepustí.
mokrá polňačka míjím vtisknuté stopy koho asi jsou .
porcuji dřevo opojnost marcipánu jen prostá třešeň.
severní vítr hýbe mraky na nebi jako o závod.
jasná obloha oknem v ložnici sleduji Střelce.
mrazivý večer stojím u výlezu z metra sálá teplý vzduch.
síla paprsků slunce stoupá výš a výš začíná jaro.
smutek v duši každým dalším napitím čaje ubývá.
křik a pláč kdy dostanu svoje mléko ptá se syn každý den.