Písmák Jakože.
Svíčka zhasíná
moucha umírá
a můra si lítá.
V noční temnotě
Šeptám nahlas
V dlani máš osud napsaný,
je jedno, že jsi laskavý.
Potácíš se v divném světě,
nejistota a strach v každé tvé větě.
7777
Návrat tmavých rán
veverka spí na stromě
svítí trolejbus.
Šplouchání vody
Zima
Noha v závěji
rum s čajem již vonící
zajíc jen prošel
Rozteklý rampouch
3443
Houpání palem-
nad modrými vlnami
krab byl sám, ztracen
Sněhová vločka-
Zrcadlo a váha
Zrcadlo a váha
otázky mi dává,
stále stejné pokládá
nesmysly mi vykládá.
Vesnická
Ráno tam u pole
jel děda na kole.
Předtím spal v stodole
unaven po Cole
Snad haiku 2
Palmy se smějí
nad modrými vlnami-
krab prošel zřídka
Sněhová vločka-
Životní nápad.
Papír poháněný lehkým větříkem jakoby tancoval po celé prázdné silnici. Je brzy ráno a auta zde téměř ještě neprojíždí. Slunce pomalu začíná olizovat okolní domy svými zlatavými paprsky. Po druhé straně prochází starší, kašlající muž a zapaluje si cigaretu.
Marnost.
Jak trestanec
ve svém vlastním světě.
Ač zlomený a sám,
netoužím po odvetě.
Střípky.
Západ slunce ve Zlíně-
komíny kouří
V divadle je Idiot.
Mouchy na hovně-
Smutný poutník.
Se zatajeným dechem
šplhal se po obloze,
jen tak rýhami
vrásek čela,
Hlad.
Srdce horké,
potácí se chladem.
Temnota dusivá,
já trápím se hladem.
Podvečerní
Věděl jsem, že je to blbost. Prostě jsem tam neměl chodit a raději bezpečně odpočívat ve svém bytě.
Ležím na zemi a pozoruji téměř vadnoucí slunce. Blíží se večer a já si uvědomil, že mé tělo se povaluje někde dole.
Jsem.
Rozvlněný balvan,
hekající hlína,
třepotavý mrak,
modré slunce,