Písmák Podzim
Září mi uvízlo na jazyku sladkým příslibem lásky, já se krmím dechem jako bohové a nenasytně polykám med okamžiku.
Toužím po poutech Tajného zamilování a v mém snovém těle krouží vzpomínky s barvou duhy.
Chtělo by se sestrojit spojené nádoby srdcí. nechat tryskatkrev života a Vzpomenout si na celý Svět.
Seminář z dějin 20. století II
Berija napsal celou řadu memorand,
nesl odpovědnost za kvalitu kšand,
otázka je. proč . co tím sledoval .
Chtěl získat popularitu u lidských band.
Maska
Mám masku. Ale nosím ji na břiše. Obemyká můj pas a bráni dechu. Maska z myšlenek vyslizlého korýše, maska z pocitů tvrzeného plechu.
Kapka
Spadla mi kapka ze rtu
a hrdlo smutně polklo.
Na sériovém portu,
se elektronům těžce dýchá,
Seminář z dějin 20.století
Nejsem tak zoufalý, abych rozbíjel (tuhle hru) nejsem. to zoudale přiznávám ani tak šílený, abych zabíjel, co a jestli vůbec. , nevím sám. Tahle historická síť svazující chaos do tvarů, mne vetkává do šedivého vzoru jmen a čar, nemám sílu nasadit si úškleb kašparů, prožil příliš málo zim a málo jar.
Otázka totožnosti
Jaké by to asi bylo
být v řece kamenem.
Chladné, jako voda sama.
Přesto bych byl to, co zůstává. (Ne navěky)
Poutníkovo předsevzetí
Už dosti nářků na bolavé nohy,
já přísahám, že až zas budu zpátky,
využiju všechny svoje vlohy
znát únavu jen ze vzpomínek
Poezie kelímku z PVC
Poezie kelímku z PVC
a pocta ospalému čaji.
Je už skoro dopoledne a
a on si pochrupává.
Holotropní euforie
Chtěl bych s rosou tančit na vlnách rána,
vyzpívat květinám nový den,
jedné po druhé, každé zvlášť,
aby žádná nezůstala nezpívána,
Véčná pravda
Údělem bláznů je nepochopení a to často i od ostatních bláznů.
povětroň, 7. 4. 1999
Polední siesta
Ač zde, přece daleko.
. jako bych se bál být plně tady a teď,
bez ochranné hráze myšlenek bychom zbyli
jen dva,