Písmák Jsou dojati
Chodí do nablýskaných kazatelen,skromných či zdobených zlatem. Co na tom záleží. Někoho dojme skromnost, jiného zlato.
Ať jsou toho či onoho vyznání či víry,vyslechnou si svou kázeň, rady do života – co a jak.
Domov
Domov
Mnohokrát již šels tím náměstím,šels tam i zpět, šels sám i s tím…. A pak vracel ses jinou z cest,z dalekých přístavů, krajů a měst.
Tou cestou přišels smuten,oči k zemi sklopené;byl chladný, pozdní srpen,tváře byly deštěm smáčené.
Mnohdy odcházel jsi vesel,s lehkým klusem do kroku,a i kdyžs dlouho zpět jsi nešel,stejnou cestou vrátil jsi se do roku.
Tolik měst
Tolik měst
Tolik měst ti vtisklo svou tvář,své ulice, své chodníky, domy v nichž jsi spal. Vždyť ještě dnes znáš ten dům zpaměti,dům v němž tolikrát jsi nocoval.
Vždyť ještě dnes víš,kterou cestou vrátil by ses domůa že šel bys tou než jinou spíš,neb znovu chtěl bys projít
ten park,mosta alej stromů.
Vyslanci Beránka
Vyslanci Beránka
Nejsme ze světa,a přestovyslánijako světlotoho světa.
Vykoupeníkrvísvého Stvořitele –být svatí,jako On je svatý.
Pane,nechť naše lampyhoří neochvějněv oleji z Tvé oběti,dokudse nocnezmění v Tvůj úsvit.
Svým přátelům
Svým přátelům
Po letech píšeš svým přátelůma ne snad, ne že právě sis vzpomenul,ale že v tvé samotě již nestačí ti,úsměvy z fotografií a staré listy…
Ty za tvými okny už vítr sházel ze stromů. Po létě přišel podzim, v němž nyní chladnekraj i tvůj důma mimo ohně v krbu nehřeje tě nic.
Jen Mráz…teď je malířem na sklech tvých okenic.
Běda nám
Běda nám
Každý z nás touží - po čtyřech zdech, - betonovém plotu, - po prostém čtverci,
být v němsamiod sebe vyčlenění.
Ty, Pane,jsi nás však stvořiljako bytostinavzájemvzájemné.
Po žních
Po žních
Je po žních,kraj dýchá v mlhavém oparu,který jen vzácně rozpouštínesmělý dotek slunečních paprsků.
Míza se stahuje ke kořenům,stromy skládají své koruny,jako skládáme dlaně v modlitbě,ztichlé v očekávání zimy.
Pole brzy zahalí krákání havranů,rozléhající se do prázdných dálav,obnažených spadaným listím.