Písmák † NakroMyšlenkový Pochod †
Mnohokrát spadneš na dno, za svůj život věř mi,
I já tolikrát už spadla a pak vstala silnější a větší.
Mnohokrát budeš to chtít vzdát a na vše se vykašlat,
Nechceš už do kola ty keci o tom jak nic nedokážeš a neznamenaš poslouchat.
V zajetí NarkoRáje
Tvoje první slast a euforie,
Už tehdy tě měla ve své moci za bestie.
Zahodila si přátelé i svou rodinu,
Objevovala si cokoli, aby sis dorovnala hladinu.
Za ostnatým plotem
Za železnými vraty a ostnatým plotem,
Tam mám toho, co otřásl mi životem.
Je za vysokými zdmi smutného vězení,
na mé lásce k němu , to nic nemění.
,,ToxiChaoz"
Sedím s hlavou plnou starostí, jak je všechny vyřeším,
Nic mě ale nenapadá,co bude dál. Netuším.
V hlavě mám pusto prázdno,hustej les,
Z takového bludiště, jen málo kdo vylez.
NarkoDeprese
Moje myšlenky dělají mi starosti,
Den co den dohánějí mě deprese a úzkosti.
Asi už mám narušenou osobnost,
Už neznám svou pravou totožnost.
! Poslouchej !
Poslouchej. Musím ti říct,
Poslouchej. Já miluji tě čím dál víc.
Poslouchej.
Bílá propast
Bere si vše co bylo pro tebe cenné,
bere si přátelé,rodinu, priority,Co jsi měl denně.
vysoká daň za pár chvil rauše a Euforie,
dá ti na oplátku po čase Toxické a psychické fobie.
Kolik času zbývá?
Kolik dní nám zbývá. Než o tebe na čas přijdu.
Ptám se sama sebe potichu, jsem čím dál víc v neklidu.
Vím, je pozdě se ptát, proč jsme to nechali zajít tak daleko,
Ani jeden z nás si neuvědomil že nám naši mysl ovládli to zpropadený ,,piko“.
Ještě před pár měsíci
Ještě před pár měsíci jsi stál vedle mě,
teď tě zavřeli za zdi vězení každý jsme na jedné straně.
Ještě před pár měsíci jsme se radovali ze života,
teď jsme každý sám a trápí nás samota.
Cesta za svobodou
Tvé svobodě bráni mříže a ostnatý Drát,
Trest za to, že jsme s drogama neuměli přestat.
Vzali ti nejenom svobodu, chtěli i lásku vzít,
Netušili ale, že to by nás museli zabít.
Srdce za mříží
Krvácí a pláče srdce moje,
Za tebou půjdu přes moře i hory.
Proč osud si snami tak krutě hraje.
Proč mi tě nechal uvěznit na Bory.
Co mi tě zavřeli
Co mi tě zavřeli, trpím neúnosnou samotou,
Ztrácím se a bloudím nekončící temnotou.
Co mi tě zavřeli, já stále marně čekala na světlo naděje,
Poslední naděje ale již ve mě chcipla, teď už jen temnota ve mě je.