Písmák Přízraky
Někdy se probudím
Vnoci plný temnejch přízraků
Čelo zpocený
Volám o pomoc
Báseň vzdoru
Zde třeba uroniti slzu
než vkročíš
Tento pomník je tu pro slávu ticha
Marně bys naslouchal
Na okraji
Už pomalu deprese
Stíhají mě
Jak smečky vlků
Těžko jim uteču
Poslední paňák
Zase se jednou poztrácet
vuniformitě davu
Nabrousit si nůž
a podřezat si žíly
Jako kroky osudu
Jako kroky Osudu
šourá se po půdě muž
bez možnosti
Je zadržen
Alkoholická
Juchůůů.
Volám do přírody.
Juchůůů.
Lze žít i bez vody.
Dvojitý zápor
Někdy mozek bouchne
Je to takový šedý nic
co zněj vyletí
vzáchvatu vzteku
Mrtvej brouk
Je mi líto všech promarněných šancí
Posledních dnů a minut
Je mi líto, že po noci přijde zase krutý ráno
Těžký jak na noze olověnej kruh
V prachu cest
Vprachu cest
Zas ztrácím vlastní já
Kdo pochopí tu zoufalost.
Odlesk bývalých slz
Déšť
Prší
déšť smývá naše viny
a pod závojem slz
možná najdeme i kousek štěstí
Život je koloběh
Život je koloběh,
který se stále vrací
Lidé na kolečkách
se svojí Sysifovou prací
Přichází konec dne
Nad městem pluje noc
Já sláhví sám sedím
popíjím pomalu
vsoumrak dne hledím
Pád
Ty jsi mě, Bože, ztratil
jak zima ztrácí listopad
V kterém svém slově jsem tě zradil
A které pokušení byl můj pád
Jobův pláč
Krajinou temnou vracel jsem se domů
krajinou zvratů, změn a zlomů
Závratná Hlubina mi ozářila cestu
já v jejím srdci spatřil hvězdu
Prázdné dny
1. Vsedm ráno sám
motám se ulicí
zmatek vhlavě mám
spivem se mísící
Pocit
Černý oblaka táhnou na nebi
smutně kokrhá kohout v šedi dnů
Zabitý pes už neštěká
marně polykáš krev.
Výloha ze střepů
Podivný člověk motá se po ulici
Mdlý výraz vbledé tváři
Vsobě uzavřen, o čemsi je snící
Myšlenka smyšlenkou se sváří
Elegie
Hudba prolétla tmou
a podala mi ruku.
Podej mi také svou
šeptala mi, jak při rozpuku
Prázdnej barák
Tiché kroky
rozléhají se prázdným barákem
na stěně obraz vraha, kterej přichází
Čekáš.
Praha 98´
Ztratit se v ulicích Prahy
jako v příboji mořských vln
Tancovat do rytmu hudby
silničního ruchu
Ztráty
Přátelé odcházejí
jen vybledlé stíny po nich zejí
Na čtyřech stěnách v minutách snění
Pak pomalu mizí zas do zapomnění
Jako Ikarus
Můžeš se dotýkat hvězd
Jako Ikarus
vysoko letět
poznávat nepoznané
Dračí stezka
Když hledím směrem kminulosti
tu chtěl bych čas zas vrátit zpátky
Cesta jde však jen dál a dál
a na konci už je poutník unaven.
Bojím se návratů
Bojím se návratů do tichých míst
z neónů záplavy a vřavy Světa
bojím se návratů do tichých míst
kde duše odpočinek nemá
Životem procházím
Životem procházím bez obav
a netlačí mě bota,
vím, vše stejně jednou skončí,
vše dokoná umrlců četa.
Proč jsem chtěl psát?
Proč jsem chtěl psát.
Bylo to zbytečné,
závratě z neznáma
nebyly skutečné.
Takovej divnej den
Takovej divnej den
Znebe na mě padá šeď
Jako kapky potu
zděvky, když se sní šuká
Bistro
Když nemáš co psát
skoč si do Bistra
dej si kafe a malý rum
pak zapal si cigaretu