Písmák Lidský faktor
Lidský faktor
Jasně, že se mi na ten úřad znovu moc nechtělo, protože jsem si byl velice dobře vědom pravidel, na kterých se kdysi shodla nějaká většina, a asi vůbec nejsem v právu. Ale to už se přece vícekrát v minulosti stalo, že se někomu podařilo zmanipulovat davy, takže se sice formálně demokraticky většina na něčem shodla, ale časem se ukázalo, že původní rozhodnutí byla fatální chyba. A tolik se toho dnes dělá naprosto rutinně – je to údajně „historicky dáno“ - jen proto, že se nejspíš z pohodlnosti nikomu ani nechce přemýšlet, zda by některé činnosti nebylo lepší zkusit dělat i jinak.
V předsálí Centra řízené reprodukce se mě ujala jiná paní reprodoktorka, než která tady obsluhovala nedávno minule.
Ti prokletí anarchisté
Dcera Binh se vrátila domů ze školy s obrovskými bolestmi hlavy a protože nechtěla matku, se kterou žila sama, rušit od práce, schovala se rychle ve svém pokojíku a snažila se usnout.
Až po setmění ji probudilo nesmělé zaklepání na dveře. Bolest hlavy již trochu polevila, a tak pozvala rozsvícením lampičky matku dále. „Maminko, co jsi mi to udělala.
Všední den chemika II.
Všechno zlý je prej k něčemu dobrý. Škarohlídi sice tvrděj, že ta velká voda sem-tam něco poškodila, ale já jsem přesvěčenej, že v globále se i tak dá hodnotit víceméně kladně: za ten tejden povodní zahynulo míň lidí, než by se jinak statisticky zamordovalo na silnicích, podstatně klesla kriminalita, lidi se konečně začali mít rádi a vzájemně si pomáhat, a i v parlamentu to aspoň na chvilku vypadalo, že jim jde o republiku, a ne o vlastní koryta.
I nám ve Spolaně to pomohlo. Voda spláchla ty dioxinový a rtuťový sračky konečně do Labe, a tak nám ti šmejdi z Greenpeace konečně můžou vlízt se svýma provokativníma kecama na hrb, protože teď už tady je zaručeně čisto, a nestálo to ani žádný miliardy, jak dřív strašili.