Písmák Osmero křídel
Za dob, kdy byli lidé moudřejší než dnes a lidem, zvířatům, ba i věcem nepřisuzovali přebytečná jména, létal světem zcela jedinečný motýl. Však jen díky dnešní mluvě a jazyku ho vám mohu tímto slovem připodobnit, dříve totiž obyvatelé našeho světa nazývali vše okouzlující a půvabné krásou a tomu ostatnímu prostě neříkali nijak. Zlo tu nebylo a pokud se něco nepěkného objevilo, nikdo si toho nevšímal.
Tento motýl ke kráse dozajista patřil, ale bohužel či bohudík byl jediným svého druhu na kouli zemské.
O lamě s chutí větru v tlamě
Představte si hory, ty z nejvyšších, jejichž vrcholky se snoubí s nebeskými beránky, kteří je alespoň drobátko chrání před žhavými slunečními paprsky, aby sněhová duchna horských obyvatel nepřišla k úhoně.
Tak právě zde žila, snad žije a možná bude žít lama, dcera hor a svých rodičů.
Byla jednou z mnohých a věrně sloužila svému pánu. Každé ráno vycházela obtěžkána všelijakými břemeny z úpatí do těch nejvyšších poloh strmými a spletitými cestičkami.