Šrouby letěj

Zrzavý ránoiluze vzaloiluze zvenčístrach zmenšívidím bílena tom silepást se jelenykterý nic nevědío chemických hnojivechpasou se dálpřestali se pástvítr je sválfoukl je dálnež oko dohlédnebude polednedáme si obědteď ne, až vhroběokousat kostimimino křičíleze zp. inevidí maminkumá myšlenkunezná okolíbojí se, nebojídrží se mámyjak mouchy krávyuž se jí nepustíchudák krávamá se moc rádanemává ocasemuž jí to nebavícítí bezprávíselským rozumemněkam se posunemšoupnem se za kopeczavři si poklopecčekáme návštěvujá se poserunic ztoho nedělejbude hůřv pohodě kuřv pohodě hulkulatej stůlpraská pod jídlemsnad se i opijemkoušeme do stehnastehno pohnuloněco vněm cuknuločekáme výsledeklékaři přemejšleja náš žaludekfunguje jak pumpakterá se leklavlastní vodyrozpustila se a tajemyslíme na něco snimi budeco snámi budemyslíme na vássnad myslej na násco je vnásotáčíme nejistotuv ještě větší nejistotunevěřící nikdo nespasípomůžou si samisnad najdou sílunáhodou maj kýluvypadá to bleděuklouz po leděnalomil si lebkumozek zmrzjako hranolkyz obchoďákubez cavykůhodnoty se tvoříbadatelé bořísvoje zbranědo minulostina čem jim as záležíničí tělo neležína obvodu světakde je lidstva metakonec jedné kapitoly
sysel kouká znoryvidí širý světv širé krásesvini podobá seprasnice pečujeselata milujevíc než lidi sebePánbůh kouká znebekdy tohleto skončíasi nikdynebo někdykomu kdy se zachceSabina byl zrádceviděli jsme hrochabetonem se kocháv ZOO
zdřímnu si poolvi mě zbaštějaspoň si užijoujá jim to přejumám vhlavě meluvrták se točízávity dostává vensmůla pro mě už nejsem jájá to nějak přežijuale co ostaníty asi takytrhaj se mrakyuž se rozrhlyhnis protrhlyvalí se venteče snad všudekouká, kde nebyldebil
Blíží se dobakdy se obabudeme mítlíp

08. 08. 2002
1
0
661
Vázané verše

Kopeček

Do velkého, převelkého kopce se opíraly první sluneční paprsky. Bylo svěží letní ráno, jež předznamenávalo parný den. Tráva si vchomáčích tiše vychvalovala svoji svěží zelenou notu a nechávala se volně načechrávat vlahým větrem. Přes kopec vedlo elektrické vedení.

12. 07. 2002
2
0
605
Povídky

O vlkovi

„Hnusnej svět,“ zařval vlk, jakmile se probudil. Tak se mu hned po ránu alespoň trochu ulevilo od jeho starostí a problémů. Už nebyl znejmladších a docela to na něm bylo vidět. Byl línej a olezlej.

11. 07. 2002
3
0
647
Pohádky
Nahoru