Písmák Adam??
Látka, která se volně spouštěla podél oken ho tak zaujala, že zapomněl na téma rozhovoru a soustředil se jen na barvy vpíjející se do sebe. Nebilo ani divu jeho společník nepatřil mezi moc zábavné, tak se po chvíli zvedl a odešel zpět do svého malého pokoje ukrytého vysoko na půdě.
Nechal se pohltit barvami a velkým plátnem, začal kreslit. Jeho ruka se lehce pohybovala na plátně.
Obloha
Na obloze hvězdy svítí. Podívej se vidíš je. Každá svítí trochu jinak a přesto, každá nádherně. Blízko u nás jsou, zdá se nám.
Život,jak puzzle
Na malé kousíčky,
rozdělen jest
Spojíš dvě kostičky,
jen na rozjezd
Nálada
Naděje
Světýlko malé svítí nám na cestu. Na cestu po, které my se necháváme vést, vstříc svému osudu, i když občas proti své vůli. Světýlko pomáhá svým svitem, třebaže již pohasíná. Jeho plamen utichá, a my cítíme jak slábne.
Zamysleme se
Zamysleme se
Motýlkové lehce přišpendlení k desce
barevnými křidélky roztaženými do délky.
Jejich křehká těla probodána byla.
Prázdno
Prázdno
Prázdno, je tu ticho a prázdno. Nikdo tu není ani malá myš, natož nějaký člověk. Prázdno a ticho ani lístky květin se nepohnou, rostliny tu nedýchají. Člověku se tají dech a chce okamžitě zavřít oči, ale bojí se.
Štěstí
Krásný pestrobarevný motýl poletuje nad hlavami nás všech. Jeho jemná na dotek ani nepopsatelná křidélka mávají vzduchem tak rychle, že sotva rozeznám jejich barvu. Však párkrát mávne a je pryč on i všechno okouzlení spjato sním, ale přesto ho většina znás moc dobře zná.
Nezáleží na nás, kdy ho zas uvidíme, ale když už ta chvíle nastane chyťme ho opatrně za křehoučká křidélka a nepusťme jej .
,,,,,,
Kočka co brzy pojde
Uvázaná vmalé boudě
Zvíře jdoucí na porážku
Jasnovidec tuší srážku
Naposledy
Jeho oči. jen ony mě milovaly
Oči mé plakaly ony mě utěšovaly
Jeho srdce. bylo tvrdší než skála
A proto víc milovat jsem se ho bála
Nevím
Sedím u okna a úzkost do mě vplouvá, jak do průsmyku malá lodˇka. Ostatně , jako každý den. On za to může. Nevím.
Kamaráde
Jak kamaráda tě v srdci nosím
a taktam taky zůstaneš
Jak kamaráda tě prosím
at´ mě nikdy nezklameš
Strach
Strach zkaždého nového rána,
Strach, že se probudím a on tu nebude.
Strach prožít něco nového a ne sním
Je to strach o sebe nebo o něj.
Člověk
Člověk šlápne vedle,
kdo mu ten krok nahradí.
Člověk chybuje,
kdo to za něj odčiní.
On to tak dělává
duši zmuchlal do malého klubíčka a položí vedle ostatních. On to tak dělává, asi se mu to líbí. Nejsem první ani poslední. Asi jsem ho milovala….
poslední
Poslední
Poslední pohlazení
To se potom všechno změní
Poslední políbení,
tobě
Pojd ke mě blíž
a odpust mi i když není co
já ti také odpustím.
Podej mi svou ruku
nevděk
Bala jsem se milovati
on opustil mě, mé srdce
Bala jsem se již milovati
nikdy už nikdy víc
ty
Ty pomalu jses přiblížil
položil své ústa k mým
Ty pohladil jsmě po vlasech
já chtěla říct už né už né
Hvězdy
Připomínají mi tvoji tvář
lesk tvých očí
Připomínají dotyky našich rtů
teplo našich těl
šla
Šla tou tmou, kterou nikdo neprojde.
šla tam a nevěděla proč.
šla tam a nevěděla proč.
když on jí opustil
Štěstí??????
Stála jsem tam na nádraží,které mi připadalo jako by jsem tam nikdy nebyla ,že jeho koleje nikam nevedou. Stála jsem tam a prohlížela si lidi procházející kolem. Ani jedna tvář mi nic neřikala ,jako bych se ocitla v cizi zemi.
Zvednu oči od místa které mě upoutalo.
nespravedlnost
Všude byl hrozný hluk všichni křičeli hulákali nebo alespon do sebe strkali.
Hlouček lidí stojících opodál se na ně jen zamyšleně koukalo. Nevěděli co se děje. Jeden mladý chlapec přistoupil k hlučícímu davu lidí a snažil se zjistit co se tam vlastně stalo.
Nech toho.
,,Hele já si nedám. Né fakt asi né. Nebo to sem dej.
Nikdy jsem si nevšiml že ty židle v tramvaji jsou tak tvrdý a nepohodlný.
Procházet
Procházet nevědět. kam jít.
Nevědět co tím chci dosáhnout
Neskušená.
Procházet nevědět .
vše netrvá věčně
Měla ho ráda
on jí snad taky
koukali na nebe
a neviděli mraky
Láska až za hrob
Modré obdélníkové dlaždičky pokrývali celou koupelnu. V levém rohu bylo umyvadlo se dvěma kohoutky ,vypadalo jako 30 let staré. Naproti němu byla velká rohová vana. ,,Jo mami já vím že jsem tu dlouho ale počkej .
Útěk
Byla doma sama bylo ticho a prázdno. Do ticha najednou zazvonil zvonek prudce sebou trhla. Jo jo moment už jdu už jdu. Zvedla se a šla otevřít.
Hádka 2
Ona byla taková . střelená a o byl nějchyřejší kluk(a taky nejvážnější na škole)a taky samozřejmě nejhezčí. Vůbec jsem nechápala jak oni dva se mohli dát dohromady ale byla jsem celkem ráda on byl můj nejlepší kamarád a ona byla moje nej. kamoška .
Hádka
Nad tou zprávou jsem zůstala stát s otevřenou pusou . V hlavě se mi honilo hrozně moc věcí.
TY MĚ MILUJEŠ . Ne to zní blbě .
Vše se vším souvisí
Tma o které se nedá nic říct
slepec co potřebuje víct
Barva která pohlcuje světlo
tornádo co všechno smetlo
Havran
Černý kabát na sobě nosí
že by se mohlo zdát že je kosí.
Jeho nářek a smích je slyšet všude
a slyšet bude dokud vše při starém bude.