Písmák Non-violence Internet
Prolog:
„ Hmm. “ Mumlá Surita a srká při tom brčkem Pepsi. „ Fuj. “ Vyprskne vzápětí slova i s tekutinou pod stůl, na podlahu.
Zrcadlo
Zrcadlo1. Pan Poklička seděl ztracen mezi dalšími programátory v malinké kanceláři na okraji města. Opatrně se rozhlédl okolo a pak kliknul na složku „ můj deník“. „ díky své inteligenci jsem byl vždy tak trochu outsider, lidé mně příliš nechápou a já zase nechápu je.
Uličník
Ulice, o které se chystám mluvit, nebyla nikterak zvláštní. Stály v ní dlouhé řady šedivých domů, jejichž obyvatelé se navzájem neznali. Jezdila po ní spousta aut a tramvají zaprášených městským smogem a po rozbitých chodnících klopýtaly sem a tam davy smutných chodců, kteří se i v tom návalu cítili strašlivě sami. Někdy po ní poletovaly sněhové vločky, jindy spadané listí, občas nadávky, to záleželo na čase…Vše prostupující šeď téhle ulice narušovaly místy jen nepříliš nápadité nápisy sprejerů.