Písmák Sto roků samoty
Nedal bych za tebe, můj milý
ani grešli zlámanou
A to jsme spolu drahnou chvíli
přišel čas se z místa hnout
Růžová píseň
Mám jedno dávné přání, jedno nebo dvě
hned po ránu nasadit brýle růžové
umlčet každou myšlenku, jež se moc ptá
a každý pták ať září jako plameňák
Na hraně fantazie
Podal jsem ti prst, má fantazie
teď neber celou ruku
Tvé laskání znělo do ticha
jak zvony nedělního smutku
Kolikrát
Ulice tiché
Ulice mělké
Ulice, jimiž prošel chlad
Když vítr zavane je listím
Jak přežít horu Říp
Jak přežijem tě, horo -
Jak se přežívají hory.
Z nížin vznášeni větrem bosí
s vlasy, jež vlají přes tváře
Kůže na buben
Nebývá rána, abych neměl zdání
že pluju příliš rychle s odlivem
Kdesi hluboko v duši nemám stání
co bude, až tu s námi nebudem
Ve tvých studánkách
Kdyby náhle vyschly všechny prameny vod
a potoky se zakalily špínou,
kdyby před svítáním nepadala rosa
a vítr zrána nedýchal už vláhou,
Když padají i hvězdy
Když padají i hvězdy
proč ne taky já
V mrazu kočka za komínem
přede, tlapky zatíná
Procitnutí
Mezi čtyřmi stěnami
šedivého jitra
zchudlý v hávu vybledlém
a na rukávu díra
Pramínky
Když vzejde pramínek,
aby zprvu tiše mezi oblázky se vinul,
pomalu sílil, až by kameny omílal,
zurčel, bouřil a dštil rozvířenou pěnou,
Náš život
NÁŠ ŽIVOT
Lehký jako pírko
těžký jako kámen
nudný jako zeměKOULE
Objal bych tě
Objal bych tě
a s tebou celý svět
Jenže ten dotyk je i bolest
a bolest,
Jediný den mého života
JEDINÝ DEN MÉHO ŽIVOTA
Toto je jediný den mého života
moje jediná šance
Vidět, jak květ dává život plodu
Trilogie
Pondělí
Ulice včera vymetené
zas plné hlav a deštníků
Zástupy vítězů či poražených.
Promiň, Millágros
Zmýlen jako noční pták
oslepený polednem
Smyslí vědou zatemnělou
- na Platóna už se zapomnělo -
Život bez Hollywoodu
Jaký by byl život bez Hollywoodu.
Asi jako bez pohlavního údu -
Samá nuda
Samá voda
O dávné touze
Ani laně mezi stroji
neuroní slzu.
Co teprv námořník.
Ruce svěšené z toho splínu.
Tvář hor
Netušil jsem, že hory mají tvář
Dokud jsem nevystoupil k výšinám
a obklopen nahou samotou štítů
nespatřil jejich majestát, slávu i ponížení,
Výzva Ikarům
Snad jsi ani nevěřil,
že i ubohost může mít křídla,
aby se pohledem z výšky polaskala
s tím, co jí ruce líbá .
Píseň
Ta píseň voněla létem
a přinesl ji vítr od jihu
Hra píšťal a fléten,
pozvání k tanci a jásotu
Poustevník
Řekl mi onen muž,
jenž vypadal jako poustevník
v tomto moři plném kamení:
"Kdyby se dalo všechno levně koupit v krámě,
Květiny v poušti
Když procházíš pouští
horký vítr pálí tváře
a všude kam bys pohleděl
jenom písek,