...opilý smutek...
Žár srdce s pálivou touhou
vínem tu hasí
- zas kouřem má načichlé vlasy
a baví se jen s chvílí dlouhou.
zmizím
Dráhy letuk svému světuzměním. Mapy spálím,pak se vzdálímsněním. Souřadnicenedám vícesprávné. Jen pilotům zvěst- kdo chce znát těch cestspadne.
Podívej, padá hvězda
Podívej, padá hvězda. A někde na světě někdo umírá. zkončil sen, co se nezdál a brána před tebou už se zavírá. Podívej, spadla hvězda.
uhoď mě ještě...
. a uhoď me ještě, jen víc ať to bolí a kapky deště ředěný solí do ran mi lej. Vždyť máš svý právo na to bejt zlej.
Všechny ohně pálí, maličký...
Všechny ohně pálí, maličkýřekla a podala mu ruku. Okamžik tam stáli, kratičkýbez jediného patrného zvuku. Plamen svíce sfoukla, s něžnostíz tváře mu setřela slzy,duch chvíle zavoněl svátostítváře se že je moc brzy. Ruka mu zvadla, bezvládná,čas kolem se příšerně rozchechtal,tíže jí přepadla záhadná- on jí přec v náruči navždy spal.
Naděje v konec
Prázdný pohled, vítr, chlad.
Náraz na led, bolest, pád.
Naděje v konec. možná, snad
Sněží...
Z oblohy padají běloučká peříčka.
To slečna Nenávist, Pýcha a Vzdor
střílejí do křídel andělů.
Peříčka zazvoní jak zvonků srdíčka.
...zpívá...
ZPÍVÁ a kalné tóny kapou vzduchem, jen pár not chvějících se vzruchem skrývá. . pláčeš. Melodie pálí, bodá a z ní na svět padá zátěž.
Sám?
Sám. Spíš sám. Čekáš na úsměvy dam, na lásku a pohlazení, doufáš snad jenom v pochopení. Sám.
...trápení...
Z rány v mé duši vytrhnu rezavý, prastarý nůž. Vturánu musí vytrysknout z hrdla červená tuš. Vtisknu ti do dlaní čepel mé odvěké trýzně. Ať tvé ruce poraní můj pocit tvé bezmezné přízně.
Melancholie
Slunce se líně chystá zapadnout a nad ním se válejí růžové mraky. Kolik je hodin, snažím se odhadnout a hodiny na stěně zdá ze že taky. Válím se na zemi v největším pokoji dívám se z okna a pročítám dopisy, co psala láska jenž srdce opojí, v papíře schované vzpomínky na kdysi. Přemítám kdepak jsou jejich-má srdce, jestli jsou šťastní, zdali si vzpomenou.
nesmyslnost bytí
Má čistá nesmyslnost bytí vláčí mě obmotanou nití z pavučin chladných bílých sítí a z těla mrtvé cítit hnití.