Písmák Nezavírej oči
Nezavírej oči, dokud stojíš v poli
dvě cesty a řeka, židle a stoly
mezi všemi Bohy mám jen malou roli
hrana mezi rohy - mám jen malou roli
Popel
Mechem popel obrůstaljak mechem tvář za živa pohřbenálistí na hrob napadlood země po kolenaOhniště hrob popelapod očima od něj šmouhytak mechem zarostlo co zbylo z mojí touhy
Viděla jsem břízy
Viděla jsem břízyna okrajích lomůnechci tu zůstatchci jít domůVidím v tom cos´ říkalněco na tom budevidíš moje milá. břízy rostou všudeÓ můj Bože, dej mito málo co vždy zbudedej mi zakořeniti v neúrodné půděVábí mě ty krajetkané lněnou přízíhrubou rukou stařena lidé jako břízyÓ můj Bože, dej mito málo co vzdy zbudedej mi jen zakořeniti v neúrodné půděNetoužím po cestěvždyť nad to patřit někam nenídej mi sílu vyrůsti ve vyprahlé zemi
Tragédie mojí spolubydlící
Přistihla jsem na Daně
ve vaně vorvaně
Jasný jako facka
Dana = placka
Nedotknutelný
Opřít se můžeš
když se nebojíš
a vůli cítíš v křídlech
A pak tě nepřekvapí
Prázdniny (úvod)
Nejkrásnější doba roku.
Prázdniny už zase přišly a my jsme přišli taky, abychom zavzpomínali na ty, co už odešli. A ti, co odešli, odešli protože se nevešli…do stanu. Nevešli se, ale nevěšeli se…proč.
První staletí bez převozníka
Teď sama dál poznávám
dávno poznané
a od zápěstí po kotníky zapomínám
na všechno co se stane
...tak trošku kousek...
A poťouchlý hlídač
všech podzemních cest
se smutně svěřuje
se starou bolestí
Malé shlédnutí dolů
Lokty na parapet okna v pátém patřea rázem jak na břehu řekyco hlava to kapkařeka je Temžepřísahám na hřbitově za domemtolik jich neníA tekoubez deštníku "no co, dyžtak zmoknem"bublá živoucí řekana zámkové dlažběpod mojím oknemŽádného z nich se nemůžu dotknouta říct mu:"Není to jen samota,co podporuje tlení"Jsem zde a proto jenom zavřu oknokdyž zaveleli:"K zemi. "A mě nikdo z nich nevidíholt nejsem reklamav úrovni očíJsem tu docela rádaa snad právě proto,že nikdo není na viněsejdu dolůNež si za mě jinej smáčínohy ve špíně
Minibalení miniatur
Zvláštní
Zvláštní. Dneska ty dlaždičkychutnají jinaknež jako když seobvykle plazímza poslední šancí
Nezdařená transfuze
Já jsem béčko, ty jsi nula
Až mi bude zima
Neuhášej oheň
sáhni do police
podej mi ty fotky
ať si taky zaplachtí
Popelka
Louskám oříšky kamenem
tak akorát do ruky
co ve větší se ztrátí
Bráním se zklamání
Tvárně
(Jindrovi)
Normálně se mi v noci zdává hodně věcí. Dneska nic. V hlavě jak vymetýno a na prostěradle ani vlnka. Občas si přeju, aby se sny změnily ve skutečnost, dnes si přeju opak.
Plastické operace
Chtěla bych si nechat odstát uši, trochu je prodloužit dozadu a zahnout - abych si mohla vlasy zastrčit za uši, aby odtamtud nevypadávaly a neotravovaly.
Taky bych si chtěla nechat rozšířit nosní dírky - abych se mohla šťourat v nose i v rukavicích
Docela by se šiklo prodloužit jazyk (asi tak o 10cm), abych si mohla čistit uši, či odstranit ospalku z oka, když nemám po ruce ruce.
A nebo nohy, že.
Kytarářské patnáctero
Nevyčistíš
Nevykroužíš
Nevydlabeš
Nenařežeš
Vetkneš-li mi
Hraběnko všech mých štěků
chop se oštěpu
jím vetkni mi
úsměv
2 letadla
Zapadlý, zapadlá, zapadlé, zapadló
zapadlý, zapadlá, zapadlé letadlo
Do pšeničných polí
do zlatistých moří
O malé naději
Záchvaty čehosi
v hlavě mě poleká
ozvěna hrůzy
-déšť brzo ji smyje
Lhářka
Mohla bych klidně napsat knihu ,,Jak profesionálně lhát´´.
Děsí mě jenom pomyšlení, že by se stala bestsellerem.
Na pláži
Na pláži
Potkali se pod dekouneměli strach z výškyProto se taky potkali pod dekouA mysleli na kobližkyA pak přišel On, ano, byl to Stallone,držel v ruce meloun a řval:Hele, vole chyť ho. ten melounA tak po nich hodil cihluzlatou, z okna iglůDopadla na jejich čeloa v břiše jim zakručeloJejich srdce jen se smálov úsměvu zbyl jenom šrámkolečko se polámalopadam padam padam padam
Ticho!
Je mi tu ticho
ticho a zima
úzký profil světa
co mě vůbec nezajímá
Předsvatební
Noc ježatá
rampouchy hvězdiček
vylijem horký klíh
do knížky básniček
Čtyřlístek
Utrhla jsem čtyřlístekvedle kupky hnojeTen hnůj asi teď tají vztekBratře, tvé štěstí je teď moje
Výlov rybníka
Nekonečná samota se vpíjí do závojůkapek deštěA další kapka jako horká kapka rtutido tůně pohledůVe spáncích buší krev a spousty větco povědět ti nedoveduPředposlední prohra píše další řádkuna popsaném listěosud začal psát další co na koncije možná nebeŘekl mi jedním dechem, že tím vztekemzoufalství nezabijuMožná tak sebe, možná sebeNejspíš sebe