Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHadrová panenka
Autor
KristinaKočanská
Už od rána bylo zataženo. Což ovšem rozhodně ani trochu nepokazilo Doubravce náladu. Večer měly být na Holé mýtině ohňostroje, na které se už několik týdnů moc těšila. A na dnešek stejně hlásili jen slabé přeháňky. Proto si ani nebrala deštník. Hodila na sebe svetr a na hlavu uvázala šátek.
Autobus přijel jako vždy se zpožděním. Ještěže do začátku ohňostrojů zbývá spousta času. Už dávno znala tyhle autobusové spoje, které jezdily jak v Dolních Kotěhůlkách u Zlámané lhoty, tak raději vyrazila dřív. Jenom ta slabá přeháňka vypadala teď spíš jako solidní deštík. Než autobus dojel k Holé mýtině, byl již deštík pořádným slejvákem. No jo, ty jejich předpovědi, ty by se daly sázet do zlata, pomyslela si. Na mýtině se rozhlížela, kam by se mohla schovat. Široko daleko byl jenom jediný malý stromek, kteréhož si bohužel zároveň s ní všimla i nějaká tříčlenná rodinka. A než k němu stačila Doubravka doběhnout, byl už strom obsazený. Vzhledem k tomu, že pod strom by se už nevešla, požádala onu rodinku, zda by nebyli tak laskavi a nepřepustili jí jedno místo nebo alespoň nepůjčili někdo deštník, když má každý svůj. Paní se na ní obořila, co si to dovoluje a ať raději odtáhne pryč. Pán jenom povýšeně hleděl a pod svým velkým deštníkem si zapálil doutník. Doubravka už chtěla poděkovat za ochotu a odejít, když tu jí zatahala za svetřík malá holčička, v jedné ruce držela malou hadrovou panenku, a v druhé dětské paraplíčko, které Doubravce s upřímným úsměvem nabízela. Doubravka ani nechtěla věřit, že to děvčátko patří k těm dvěma. Obzvlášť, když následně holčičce matka vynadala, že se nemá co bavit s nějakou otravnou káčou. Doubravka tedy dívence oplatila úsměv a poodešla několik kroků kupředu, kde ji máváním naznačovala jakási slečna, ať se jde k ní schovat pod její deštník.
Ohňostroje začaly. Doubravka, stejně jako všichni ostatní diváci, se zadívala do záplavy zářících barevných květů. Červená, růžová, modrá, zelená, žlutá....
Velká ohlušující rána zničehonic všem přervala zábavu. Doubravka sebou úlekem škubla, a když se za tou řachou otočila, zůstala v šoku. Blesk udeřil do jediného stromu, co tam stál. Pod jeho zbytkem teď ležela tři mrtvá těla a o kousek dál se v mokré trávě povalovala malá hadrová panenka.