Písmák mentální chřipka
z literatury, lásky a barev
mám mentální chřipku.
Jsem plná larev
a moje duše -bledá jak stěna,
tři a půl tečky
I. Popíjim jezera
zelený břečky.
Berušky mají jen dvě a půl tečky.
II.
už
změním se
až uvěřím, že jsem se změnila
________________________
změnila jsem se.
holčička
Ta holčička s hnusnou svatozáří
Prosí o objetí - s lhostejnou tváří.
Je šíleně přitažlivá.
a její mrkací očíčka s dlouhýma řasamaSe rozkládají zaživa
Slunce
cestou domů podél obyčejné silnicepotkávám obyčejné lidiotvírají obyčejnými klíči obyčejné vchody do svých domů
je to nesnesitelné,když se najednou objeví NĚCOnesmrtelnéhooranžového
všeobjímajícíhovybuchujícího
prostě nádhernéhoa nikdo si toho nevšímáale mně to očišťuje a dává naději,že NĚKDY budu na tomhle samým místěs NĚKÝMkdo mně bude mít obyčejně rád
Myšlenka číslo 2
vim to
a úplně přesně
já vim proč.
má to všechno smysl
Něco jako černá skříňka
Zmátly mě vzpomínky
Teď nevím co jsem vlastně chtěla
Možná pořád to samý
Věčný téma
punk´s not dead?
"chlastáš smažíš hulíš kouříš nejíš nespíš a nechodíš do práce"
topíš se v rozpacích
pořád jen mlčíš
tápeš po zázracích
příklad pitvání se v nesmyslu
chybí mi nadhled
zejménav přítomnosti egocentrickejch flegmatiků
zbytečnými a skoro moudrými postřehy se snažím zabít prázdnotu
apak si připadám trapně a nemotorně
Trapas/Embarrassing moment
Jde po ulici města (v celém vesmíru není větší bída než tady), míjí roboty, roboti narážejí do sebe a nadávají si jako dlaždiči, láskai naděje v jejich srdcích už dávno shnily, je si naprosto jistý, že si ho roboti až moc dobře všímají, protože cítí, že je jiný a že byod něj mohli něco ukrást, a on je otrok své velkorysosti, možná, že je spasitel, kterého může každý následovat -a pokudho následuješ,staneš se jenomdemonstrací jeho božskosti, musíš být blízko něj a olizovat jeho nohy, když se na něj jenom díváš, umíráš slastí, víš dobře, že nejde dělat nic jiného, on zná odpověď na každou otázku, takže na rohu nějaké té ulice je cukrárna a on vejde dovniř a vidí cukrářku,která jerobot na první pohled, ale má hluboké modré oči s jiskřičkami a nahé bílé ruce s jemnými dlouhými prsty, a když vstoupil, tak se ty její ruce snaží zakrýt její oči, tohle gesto ho přivádí na myšlenku, že by možná ještě mohla mít zbytek duše, ale zakáže jí to, jde k ní blíž, "Dobrý den, mohla by jste mi dát ty dva jahodový koláče. ", "Samozřejmě, 18,20,-", obejmou se a políbí se, on ale začíná mít vtíravý pocit, žeje ta cukrářkalepší než on, tak vezme do ruky nůž špinavý od čokoládový polevy a zabodne ho do jejího srdce.
He´s walking down the street of the town, where is abject misery all over the fucking universe, passing by robots, the robots hammer into themselves and they swears one´s way though, love and expectation in their lusting hearts had already gone bad, he is certain of they pretty care about him, because they feel that he is different and they could hook something from him, and he is slave of his charity, maybe he is a saviour, which can everybody follows - if you follow him, you can be only a demonstration of his godness, you have to be near him and lick his feet, if you look at him you are dying of pleasure, you know, it is impossible to do something else, he can acknowledge every answer, so in the corner of some street, there is a sweet shop, he goes inside and he sees the saleswoman, she is a robot at the first glance, but she has deep blue eyes with sparklets and naked white arms with longsoft fingers, and when he entered, the arms have been trying to hide the eyes, this gesture gave him some hope that she has, maybe, a rest of soul, but he prohibited this, he comes close to her, „Hello. Could you give me two strawberry cakes.
Moje deset let starý básničky
Dudek spí
a nedudá
u dutého dubu,
a až se dudek probudí,
V tichých bílých liliích
popíchnout sílu
a posílit pýchu
usmířit tíživé omyly ---
k smíchu.
Postižená holčička
It is three a. m.
I don´t know why you are contemplating about tiresome sinful mortality
When you could take a pleasure in these awesome flowers
Growing wild in deep chemically resistant forest
Beznaděj
jsem unavenáobrovská břemena padaj´ mi na ramena. unavená.
asi zešílimz ošklivé oblohy. v ošklivé noční košilizešílim.
Láska
Něco uvnitř se probudilo
a začalo mě pomalu konzumovat
vidím To
a nevím, jestli už nejsem někde jinde
definuj kouzlo
definuj kouzloprotože otrokem se nikdy nestaneštak ustupuj ústupkůmbolest bys mohl občas ignorovatlituj chyb co udělášenergie = láska, víš to. hrej si a nedopusť aby atrofovalo něco uvnitřprotože jsi jedinečnýprotože by mi to bylo lítoi támhletomu by to bylo lítoale prosím nebuď enormně dokonalýsebe a tebe totiž nikdy nezradímslibuji
Solipsismus
Jsem sama.
Jediná a nekonečná.
Přežiju to. Přežiju všechno.
Předsevzetí
chci vyhnat zimu a strach, které jsou uprostřed mých dlanípřestat myslet na tlukot srdcenaučit se čistě a nehystericky smátobyčejně se proletět ve svěží požehnané vichřicia musím konečně potkat neexistujícího mimozemštana
Extrémně hnusně ráno
Chce obdiv
Křehounká a roztomilá
Hrou na sebedestrukci dosahuje svobody
Pro svůj dobrý pocit se stává vaší obětí