Ztracená
Absolutní prázdnoa absolutní vodka
kapka, jež ulpěla ti na tváři
oči plné slzoči zkalené tohouaž nestačím je utírat
Těžko věřit tomu co už dávno není pravdaTakhle to skončit nemělo
Idylicky zasněný
Já probudil se ve snuSměšně naivní ozdoby vánočnía jinak prázdný opadaný stromekZvonky z kapes mi ještě zní
Vidím bělostné vločky co ve větru se točía pod koly autobusů pak budou muset tátJeště zdaleka jsem neotevřel očia nehodlám je otvírat
Svíčkou v sedmém patře mi díry donoci vyřezáváša já nechávám se jimi svéstTabulkou okenní orámovaný kousek tebemě tolik zmámí, že už nemůžu to snést
průhledně neprůhledná pálíš mrazíš vyzýváš
Smíření
Chůze. Chůze, přerušovaná čvachtáním bot v kalužích. Chůze v dešti. Kapky vody stékají po rudých dredech a olizují tvář.
Zdechlina
Otupělost Mrtvola v pokojiMrvola mouchy co zapomněla lítatMrtvola mouchy co nelítala dlouhoMrtvola mouchy co leží mi na stole
A já jí tu hlídám už skoro druhej tejdenNejsem schopnej vstát a nejsem schopnej mysletPřipadám si pomalu skoro jak ta mouchaMrtvola mouchy co leží mi na stoleNetušim jak dlouho a netušim proč vlastněAle nejspíš proto že zapomněla let
A já si tu jen ležim a neplánuju vstátNeplánuju vidět a nechci ani slyšetNic co se tu stalo nezajímá měA ty tisíce mrtvých a ty tisíce živýchCo hodlaj přihlížetTomu jak tu skapu s mouchou vedle sebeS mouchou co nechtěla už svět
Hypnóza
Seděl v tramvaji a čuměl do zamlženého okna. Venku byla tma a o sklo pleskaly kapky deště, sem tam vyrušil stereotyp bouře jasný záblesk blesku a následné zadunění hromu. Seděl, byla mu zima a snažil se na nic nemyslet. Tramvaj byla osvětlená a tak pozoroval na oknech odrazy lidí stojících u těch, kteří měli to štěstí a mohli sedět.