Písmák Bez konzervačních látek
dokola drátečky lítají, dokola,dokola očka je pálí,dokola, dokola, dokola, dokola,dokola myšky se válív klíckách a terárkáchbez chlupů, bez nožek,na sebe postupně kálí. Dokola drátečky lítají, dokolaLucka však má plnou pusu-ač myšky nežijí-dokola, dokola,bezzávadného džusu.
Životní příběh jedné z mnoha
Zalapal po dechu,ona jen hekla. Dva roky v pelechuuž to s ním pekla. Zalapal po dechu,pokrčil čelo. Ona je v pelechuvážně jak dělo.
Plaváček
Zrozený z říčních vod
- štěstěna pro cizí -
až přijde vodovod
plaváčci vymizí.
Čistotná káčata
Do rybníčku u lesíčka
vyšla si tři káčata
za parného odpoledne
vyprat si svá gaťata.
Syčák minioř !
Syčák minioř. Za tisícem moř bydlí jeden tchoř, co má velké hoř- e, v jeho malé noř- e zabydlel se minioř. Oř mu noru zboř- il, když koř- alu požil, chudák tchoř s norou se tak moř- il. Zasluhuje lepana, syčák jeden minioř.
U nás v lese
Na paloučku za malinímbude živo dnes,schůzku tu má domluvenoucelý jižní les. Každý tuší, o co běží,liška čeká mláďata. Vybírat se budou darypro ta malá robata. jeden křičí přes druhého,každy přines nápad svůj,jenom jeden může vyhrát,vlk rozhodne stůj co stůj.
Zmiz už!
Jako špíny za nehtem
nejde se tě zbavit,
asi je pilník moc krátký,
ubodám tě nožem.
Nic nového pod sluncem
čistý tygří zrak,
jen plachý přítel stín, pták
uletěl rychle
Péct na 190
Krásu mou,
korálky i dětské jojo
společně s nedělní přílohouprotivně šustivých novin
zabalím do těsta.
Světlé záblesky
Z drobounkých copánků
šmodrchám naděje,
jen holčička pláče -
- ztratila vlásky.
Proč?
Vilém chodil po sídlišti a- jak to rád dělal- nakukoval do oken. Z jeho úhlu pohledu vždy viděl pouze lustry v pokojích. Představoval si, jací lidé že to pod nimi den co den usínají, jedí, pijí, vedou rozhovory, hádky, nebo jen tak bezmyšlenkovitě civí na televizi.
Sedl si na lavičku a vytáhl krabičku cigaret.
Vztahy mezi otcem a dcerou
Byl starý, byl nemocný, byl slabý. Nikdo, ani on sám nevěřil, že přežije noc. Jeho dcera-mladá, ne moc hezká žena ho měla upřímně ráda. Ostatně asi tak, jak dcery mají rády své otce.
Zvláštní chvilka
Viděla jsem strašidlo. Bylo zvláštní a mluvilo.
Řeklo mi: "Sbírej mouchy. "
Mouchy nesbírám.
Historie se opakuje(až na malé odchylky)
S mou manželkou jsem chodil dva a půl roku předtím, než jsem ji požádal o ruku. Vše se odehrálo v malém parčíku na kraji města, kam jsme často chodili. Měla na sobě světle žlutý svetr, který překrásně kontrastoval s jejími dlouhými černými vlasy, a černou sukni. Po dlouhém polibku, ve kterém bylo tolik něhy, vášně, lásky a touhy najednou, jsem pronesl tu nechutně ohranou větu: "Vezmeš si mě.