Historie se opakuje(až na malé odchylky)

      S mou manželkou jsem chodil dva a půl roku předtím, než jsem ji požádal o ruku. Vše se odehrálo v malém parčíku na kraji města, kam jsme často chodili. Měla na sobě  světle žlutý svetr, který překrásně kontrastoval s jejími dlouhými černými vlasy, a černou sukni. Po dlouhém polibku, ve kterém bylo tolik něhy, vášně, lásky a touhy najednou, jsem pronesl tu nechutně ohranou větu: "Vezmeš si mě?" Odpověděla ano...

      To už je přes šest let. dnes měla na sobě modré tričko, vlasy stále černé, avšak sestříhané nakrátko a bílé kalhoty.

     Nebylo to po polibku, nýbrž po zhruba dvouminutovém tichu, které nastalo po pro mne zatím nejsmutnějším rozhovoru, jaký jsem kdy vedl. Opět to byla otázka skládající se ze tří slov. Opět jsem byl velmi nervózní, jako tenkrát. Avšak po opět kladné odpovědi se mi neulevilo jako před lety, nezaplavila mne vlna štěstí. Ba právě naopak.

      Ano, ta nešťastná otázka zněla: "Ty navrhuješ rozvod?"