Písmák Dost dobrej dement
Příběh,kde/skoro/ všechna slova začínají na D
Dne D (devatenáctého desátý devadesát devět) dolezl vožralej David Davidovič Dodnadopil v deset dopoledne domů, do dřevěné dílny pod dálnicí domova desperátů dostal do držky od své dvaadvacetileté družky Dany Dodnadopilové , dopad děsně drsně do díry v dlažbě,dal se doleva dolů do dolíku, do dřevěné dílny pod dálnicí. Dosedl do divanu domácího humusáka Dimitrije Dementoviče Dementovského z Doudlevec a dal si dvacet. Doufal, že ten debil dávno dal do dražby doklad na deset desetilitrových demižonů dvanáctky. co mu dlužil.
HUMUS
CO NA TOM JE TAK ZLÉHO .
Mít rád bližního svého, co na tom je takzlého,
avšak Jakub je v rozpacích , tělem svým jej hřát,
nebo má Boušemu tvář , jen vzácnou mastí třít.
Neznámá
Neznámá
Setkali jsme se spolu na smetišti – já a ona. Já a tahle povídka, abych předem vyloučil nějaké trapné nedorozumění.
Smetiště, to je obraz lidské marnosti. Popel, cihly z bouraček, rozbité láhve, cáry kdysi módních svršků, péra z otomanů, rozšklebené podrážky bot a tentokrát i desítky popsaných stránek z halabala svázaného sešitu, které vítr, vášnivý čtenář, roznesl po širém okolí.