SONET Z LÁSKY
SONET Z LÁSKY
Vtajence lásky hledej správná slova,
co vyřčena srdcem víc než tisíckrát.
Opakuj je, milče, opět, zas a znova,
24.června 1942
24. června 1942
Na mohyle cti, vprachu zapomnění,
ve váze bez vody, květy se vvzpomínky mění.
Jeden, dva, tři. Moc málo lidí zbylo,
Konečně jaro...
Dotýkání se
myšlenek na svěží klín
konečně jaro.
Dotýkání se
Děvčátko
Ty devěčko bez šminek,
jsi jako růže u pomníku,
mlsátko s příchutí pralinek
lahodí na jazyku.
Odešel...
Tak smutno je mi, kdo to uvěří.
Když vystrčila jsem tě právě ze dveří. A všechno křičí: JEŠTĚ NE.
Jen dveře už jsou zavřené.
Hanopis
Červeno-černý pamflet vidím,
co přišpendlen je na rohu.
Za jeho obsah se teď stydím,
mou oslavuje hanobu.
Hrátkoslovění HOLALA
H O LA L A
Honáci honili hrabičky
Hladila, houkala, holala
Hledali hladové holčičky
NON POHÁDKA
NON POHÁDKA
Neumím vyprávět pohádku,
však jedna napadla mi.
O bonbónku a stříbrném pozlátku,
SONETOVÉ KDYŽ
SONETOVÉ KDYŽ
Když odešel a tvář ti skrápí slzy,
všechny naděje a touhy jsou ty tam,
až popláčeš si, tak uleví se duši brzy,
Hra v přírodě
V PŘÍRODĚ
Vykvetla vosková větvička
Výkvět viděla včelička
Všude vířila vodička
Poselství vojákovi
POSELSTVÍ VOJÁKOVI
Proč TY oděn v zelený háv a jsi bez kníru.
Hej - ČLOVĚČE - proč zde, v naší zemi, jsi.
Proč držíš v rukou poselství čehosi,
KONIPÁSKU MALIČKÝ
KONIPÁSKU MALIČKÝ
Konipásku maličký, dělaš tady rozcvičky.
Nebo "šmajdáš" po té trávě s notnou pýchou ve své hlavě,
abys na odiv všem dal, že s přírodou jsi spjat i dál,
To uhodneš...
To jsem já, co na povrch se dere,
co do úst a na papír chce jít.
Jsem tlustá i tenká,
malinká i velká.
JE TADY!
JE TADY.
Klíče chrastí v zámku
a den má již na kahánku.
PŘEDSÍŇ.
SNOVÝ SONET
SNOVÝ SONET
Ten sen, co zdál se mi,
vyvolal ve mne hrůzu.
Nelíčil nebe na zemi -
Středověk
STŘEDOVĚK
Myšlenky bloudí po kraji
a Boha ony vzývají.
Ty, Pane, vládce nejvyšší,
Že mne fascinují
Že mne fascinují:
pláně zasněžené,
slunce zapálené
noci potemnělé,
Hra se slovy
Neděle nebyla nakonec napjatá,
pálivé počasí povilo poupata.
Ze země zasvitnul zavilý zárodek.
Bývalá bosorka barvila botičky,
Pro přítele
Pro přítele
Tys naslouchal mým nářkům,
tys po mém boku býti chtěl,
však já nasadila krutou masku
Sonet z Vysočiny
S O N E T
Z V Y S O Č I N Y
ACH, tou mojí Vysočinou,
tou růží mezi poupaty,
Próza o suchém stromu
PRÓZA O SUCHÉM STROMU
Proč ten suchý strom tam stojí. Stojí sám jak kůl ten v poli. Ten tam stojí a snad se bojí. Vnímáještě, cítí, bují.
VZPOMÍNKA na NEWYORSKÁ DVOJČATA
VZPOMÍNKA na NEWYORSKÁ DVOJČATA
Můžeš si klidně říci: "Já tady nebudu.
Já s životem se ladně spřáhla. "
Však polámaná jsou kola osudu,