Mák je silný opium
Varovně poslala úsměv vzduchem.
Teď a nebo nikdy.
Neumět něco říct je ta nejhloupější vlastnost,
kterou nikdy nechtěla mít.
S žlutym tygrem...
Za modrym sklem pozoruju svět.
A sebe taky.
Vodraze.
Možná…
Nekoušou...
Čekám,
Až se mi vylomí zub moudrosti
Protože moudrost je mi dneska kničemu.
De ja vu.
Levandule
Levandulovou sůl,
si nasypu do koupele,
a utopím v ní
své svědomí.
Opravdově
Pláču,
do hrnečku
plného čaje zibišku.
Ve prospěch jiných,
Každou noc
Rozbitá panenka,
s černými šaty,
které nosí
pouze smutní andělé.
Ticho prej léčí
Na letmý okamžik,
se zasním
v kapkáchranní rosy.
Zadívám se
Jemná
Jemně žlutou barvou,
si pomaluju obličej,
a pokusím se Tě políbit,
když o to budeš jednou stát.
Kvůli tobě a pro Tebe
Všema barvama,
co znám,
se pokusím,
namalovat na nebe duhu.
S úsměvem šílence na svých rtech
Všechno se ve mě příčí,tyhle stavy už mě ničí. Zůstávám samas úsměvem šílence na svých rtech. Cítím se sama,když neslyším tvůj dech. Prokletej den a falešný sny,kdo pro mě jsi TY.
Bar, kterej mě nutí
Divadelní bar na rohu ulice,
kde pokaždý je někdo,
koho znám,
někdo kdo nechce bejt
Na hodinu
Já jsem ten spratek,
co nenávidí svět,
to já jsem ta,
co chce všechno hned.
Poets of silence
Chci se zmýlit a nevidět co vidím,
chci tu nebejt a nevnímat co cítím,
Probodnout pohledem co bolí,
rozdrásat srdce, zasypat solí,
MRCHA
Zítra až se probudím,
Na postel se posadím,
Hrnek kafe, žádnej cukr,
Zas budu mít vsobě mrchu,
Bezvládná v tichu noci
Zamlklá noc,
srdce mi nervozitou buší,
ten podivně klidnej neklid,
Co smí se.
Prosebná
Prosebnýma očima,
Vznášela se kobloze.
Tak lehce,
Tak jemně.
Musím
Musím to kafe omezit
Jinak nebudu mít nikdy klid.
Po nocích budu bloumat
Vmyšlenkách,
Sama sebou
Vosleplejch dnech,
ve slastnejch snech,
když kytaru slyším,
jako by zdáli,
Miláčku,…..?
Miláčku….
Lež,
Všechno je jedna velká lež.
Miláčku,….
Nalomená duše
Scéna,
Scéna na druhou,
A možná tvojí zásluhou,
Mám,.
Nerada dávám osobním zpovědím název
Slunce se dávno schovalo za nekonečnej obzor. Stmívalo se vmlčenlivém a krásném tichu. Kdykoli jsem se pohnula, nadechla, nebo jsem vyndala zkrabičky cigaretu, abych si ji všeru místnosti zapálila, donutilo mě to uvědomit si, sebe. Vlastní Já ukrytý kdesi vnitru mé osobnosti.
Bloudící
Měla jsem pocit,
Že už nežiju,
Že všechno ze mě,
Je už pryč.
Nevlastní
Má nevlastní láska,
Ztratila se v6ti strunách kytary.
EHGDAE,
Ale proč. A tak sedím, a stejně tak,
Probuzená
Vbezmocném obětí tmy,
Usínám polonahá,
A sny,
Probouzí mě,
PODLEHNI, UMŘI A LEŤ
Je člověk prokletej,
Žít jen mu nestačí,
Hladově polyká,
Vkrvi se namáčí.
Všichni
Sedím vkřesle, jinam bych se snad ani nevešla. Všude okolo je šílenej nepořádek. Nemůžu myslet. Jen koukám zokna do černočerné tmy.
Může se umřít na smutek?
Tma pohlcuje celý můj pokoj. Zima. Celá včerném ležím mezi rozházenými papíry a několika skleničkami. Taky kytara.
Každej jsme svým způsobem divnej
Sedím vbaru. Na pódiu, těsně vedle mě, se parta nadšenejch kluků snaží upoutat hudbou. Stejnak jsou divný. Vypadaj jak feťáci.
Schizofrenie
Analytické texty
A nevědomost vlastní duše,
Analýza, definice,
Všechno je jinak,
Jsme dva
Jsme dva
Jsme vobětí methylalkoholu,
Jsme milenci,
Co nikdy nejsou spolu.
Hřbitov nápadů
Hřbitov nápadů
Už nevím,
Nemám náladu,
Můj mozek je hřbitov nápadů.
Ztrácím kontakt s pseudoskutečným světem
Pomalu otevírám oči. Pálí.
Kdesi vdálce slyším řev, křik,. Spíš jako pokus o hudbu.