Písmák Popis dvou okamžiků
Budiš vítáno zítřejší ráno.
(Sleduji hlučnou tmu,
upíjím zlatý pěnivý mok
se syntetickou sladkou příchutí
Už blázním
V srdci Tě střádám
v sobě se hádám
na štěstí zapomínám.
Ve snech prožívám
Milovníku čajů
Cesta vlakem má příchuť noci,
avšak zda-li budu vůbec moci políbit Tě zblízka.
Teď mohu dýchat jenom dálku,
ve snech proplouvám dotyky, žiju vlastní válku.
7. 7. - sedm hodin
Nemám v ústech ani kousek řeči, když slzy ti odkapávají z řas.
Na moji hlavu dopadají úlomky myšlenek, jež nelze vyslovit.
Za ruku mě drží Nejistota a Strach.
Pocit viny na mě zezadu vrhá svůj dlouhý, útlý stín.
Aspoň na chvíli....
Žaludek svíraj kleště
ruce nejistý a svym nezadržitelnym, pravidelnym chvěnim až směšný
Cosi, co stále tluče zevnitř do hlavy - ne a ne přestat
Je to neodbytný a za žádnou cenu to nechce ven: