Písmák Let nad labyrintem
Jedna
Když andělé jsou pobiti
Já marně šátrám po niti
Co z labyrintu vede
Po letech
Jsem zřícenina ke zbourání
zdi očazené od sazí
radostné zítřky nejsou k mání
a čekám, co mě dorazí
všední den
hadroví maňásci
navlečení na drápy panáčka-kozla
a chrochtající podle jeho vůle
O čase a naději
Je to divné: k čemu tělo.
Nerozumíme žádnému z jazyků
Proto se díváme na krále za černým sklem
Na grafickém rozhraní jazyka stínu
Obrat
Tvůj stín se ke mně připlazil
Padl mi cize na kolena
Už nedosáhl výš
Stíne můj
Variace
Viděl jsem tvory plné jedu
a zpívat o nich nedovedu
A mluvit o nich se mi nechce
jak všechno zlé dělají lehce
Sine nomine II
Co je bez jména.
Nebudiž řečena
Odpověď slušná a vhodná
Skrze otázku
Sine nomine
Sine nomine
To všecko pomine
A tak proč pěstovat růže
Jenže důslednost
Hospoda pro cizince
Tak volno a lehce
Až věřit se nechce
A kalný zjev křehce
K nám blíží se z luk
Nad ránem
v ranní noci
nelítostný pohled
hluboký cizí chlad
nutím se napjatě naslouchat
Limericky
Jeden stařík z Kutné Hory
Vede sám se sebou spory
Zvítězil. Hrdě se nese
Když prohraje, raduje se.
Prohra
Krátký provázek mrazu
Visí mi v břiše
Den chladne tiše
mrazivé mrskání metel
Do budoucna
leží na krvavém lehátku
obloha dohola
šachta času
hučí ve větvích
Veselá písnička
Tvá ranní mlha třese se
jak chodí stíny po lese
po trávě, listí, po mechu
a všude tropí neplechu
Přelet
Mnoho červených slov.
Tedy volme bledá
Neboť klíčová
Neboť ne prostřední
Uprostřed
Teplá a vlhká prsť
zastříkla do tmy
skanula mi na tvář
Olízl jsem ji jazykem
Pouze
Nehybný okraj lesa
A vlhké měkké chvění
Kamenný den si tesá
Co denně v hlavě není
Es jako sever
Na sněhové pláni
Osamělý v přeplněném vlaku
Cestuješ a nevíš
Ty uvnitř
Rozcestí
Stíny v pádu s oblohy
Trojbarevný pás plný hněvu
Světlo tkvící
Kdo přišel zdaleka
Jeden kvartet
1.
Krajina jde k nebi mlčící a smutná
I já stojím mlčky v osamění
Srdce svírá mi stín ponížení
Černá
Černé žíly, černé sítě
krev z těch sítí pohltí tě
zkrvaví tu trochu ticha
která s ránem dosud dýchá
Památce Jana S.
Krajina s mrazem a lokýtky leduSkleněná zimavá zeměDrť kterou přebrat už nedoveduTo co je ve mně
To co je všudeTo co je ve víněČím jihne jabloň Ta z ticha
Co se dá připočíst k nevině. Smutná a pokorná pýcha
Zakřehlá studánkaJehličky v kameníPřijít a dotknout se chladu
Práh
Teplé jazyky vzduchu
olizují vlídně klidnou šeď nebe
a moji neklidnou tvář
měsíc se vztyčenými pažemi
Přítomnost
Někde jsem se narodil
Něco jsem prožil
Dívám se z těla ven
Nevím kdo jsem
Loutky
Loutky s pokleslými koutkyv nichž černé světlo svítíTi uvnitř však jsou skryti za křehoučkými poutky
Až uschnou živé proutkypak ptej se proč jsou bitiŽe visí na zlé nitivlastní vychytralé choutky
Proud
Míjí mne člověk za člověkemV zeleném vlnění vzduchuBytosti z cizího hnízda
Studený květnový vítrRozfoukal tečky postavičekPo stranách rozbité cesty
Bílá
Bílý plamen v zvlhlém listíCesta, sráz a ústí kliduChladné světlo, co hlas čistíSkrývá strach a tesknou bídu
Tříšť tří džbánů s vlahým ledemOstří mlhy nad pasekouKřeč a bázeň před pohledemKterý teče noční řekou
Bílý oheň Tisíc tvarůHukot hladu v temné síniMlčení slov
Jarní jíníSlétlo na stráňV tichém žáru
Proměna
Svět mi zčernal před očima
Viděl jsem vítr nad kopci
Stopy jarní hlíny
Starou zeď