Když citovky nezabírají...
Dobrý hulení
svobodný myšení
z krajek nový prádlo
a na zrcadlo
Zloděj
Zas dělám, že ještě nespím
k nosu přitaženou deku
a zády ke dveřím
prchám raději do snů
Stromy
Věčně tu stojí, snad z jiného času,
ve větru šumí zvuk věčného hlasu.
Déšt' na ně mrholí, z úst pára stoupá,
bytost tak vysoká na slovo skoupá.
Svátek deště
Duše mi zpívá v rytmu kapek,
honí se jako šílená.
Miluju zas volá do jara.
Ztratil se lesk, ztracen je zmatek,
Poslední
Z divného podloubí tajných slůvek,
sezbíral vestu od borůvek,
to na poslední snídani,
v posledním městě,
Přátelství
Světlo ve tmě
květina na skále
hřejivost chladu
jistota, víra
Kde začíná ráj
Z nebe modř do kraje stéká
k němuž Slunce hledí
Den se z noci pláště svléká
Hvězd už vidět není
Dotek očí
Měkký pohled krásných očí
svázal můj,
nedal šanci a dal sebe,
pohladil,
V noci
Ulice již ztichly
i poslední nedočkavec
šel již spát
tak proč rušit ticho
Sama
Zpívala avšak jakoby
netušila, že stromy
také pláčí
utřela si slzu.
???
Snít o snu a vědět,
že se nikdy nesplní.
Věřit v naději,
co vždycky umírá
Jen tak
Poslední akordy znějí do ticha,
z dáli vrací se jejich ozvěna.
Ze spánku skřivánek procitá,
co asi další den přychystá.
Tajená láska
Krást něžné polibky z Tvých rtů
noc za nocí vkrádat se do Tvých
snů
Cítit Tvé tělo,Tvé vlasy na kůži,
Polibek
Oči
a vítr svým dechem obě tváře pohladil.
Dlaně
a sluneční paprsek o lehký ruměnec zavadil.
Když
K zemi padá smutná hvězda, zdá se mi jen nebo nezdá. Tajné přání si do slov pomyslím, dřív, než vítr v korunách stromů zachvěje listím.
Pavučinka
Splétám si ze snů pavučinu, snažím se do ní chytit lásku. Do jemných nitek snů a nadějí, než postříbří ji rosa svou krůpějí. Pak zas čekám do soumraku červánků, a nechám ji pohupovat se ve vánku.
Jen slova
Stíny na tváři v plamenu svíčky,
nevinná hra se slovíčky.
Na bílý papír tužkou psané verše,
přemýšlej, lže ti ten verš či nelže.
Duše co pláče
Chmurná má duše začíná být,
nemůže spát,
celou noc budu tiše bdít.
Zas budu nad osudem tápat,
Přání
Jak beze smyslů zbavená tím,
jenž mě v náruči své chová.
S číši lásky vrchovatou.
Není panna ani vdova.
Psaní
Cítím Tu vůni spáleného dne
ztichlou,sálající ulicí
vzduch žárem se vlnící
i stesk,co se někam k dálce pne.
Milování
Je únor
Já vím
Zas mrazy všechno pustoší
Nenech mne
Noc
Pod oblohou
S klenbou olověnou
Pyšné lodě vodou plujou
Nás s touhou
Chci Já
V mém srdci často touha vzplane,
být štastná,poznat nepoznané.
Modrá inkoustová slova,
co vznáší se vzduchem.
Snění
Sním za bílého dne, zasametových nocí.
slunci cestujicím po obloze,
zahradě noci.
lásce která se ztrácí v hlase,