Pravda

Jednou přijde chvíle pravdy a já pochopím,

že život má jen osmdesát minut a pár vteřin.

Každou chvíli dvacet procent zmizí,

všechno, co dobře znám mi bude cizí.

Toužíme po tom, žít bez pravidelnosti,

mít miliony přátel a pár nezvaných hostí.

Chce se mi křičet: Žij, ať je na co vzpomínat,

ať ten můj život chutná jako laskomina.

Řekne mi snad někdo, co je to láska?

Srdce a duše, která ve švech praská?

Proč lidí, kteří chtějí to co já, je tak málo?

Proč neprožiji něco, co by mi za to stálo?

Anebo řekne mi snad někdo, co znamená umřít?

Nechat tělo ležet, utíkat pryč a se smrtí se smířit?

Slibuji, že svoje zbývající minuty si vychutnám.

A až smrt jednou dorazí, řeknu jen: Tak tady tě mám.