Hřbitov

Sedím na okraji propadliště,

místa,

kde pláč a naděje existují ještě.

Pohlédnu do kruté tváře

a vidím něhu a skromnost.

Jak nářky znějí do jarního deště,

tak malířův štětec vykreslí pravdivost

co křičí:"Stát!"

Nikdo však neuposlechne

a řítící se do zkázy, utíká dál.

Pronikavá zeleň kontrastující s blátivou hnědí

připomíná opuštěné staré ženě

lásku manžela

co ztratil život

ne však touhu žít.

Pak ozve se zpět ptačí

a probudí v ní touhu "žít".

Její touha být po boku svého muže je tolik silná,

že strach z věčnosti ji nezastaví

a mládě ptačí se stane svědkem jejího rozhodnutí.

Pláč už nikdo neuslyší,

a svíčka, co zhasla, už požár nezaviní.

Je konec fantazie a snění,

je čas na činy a velká rozhodnutí spasení.