Hod boží

Annáš si připadal bezradný. Tvář si zakryl dlaněmi a nehybně stál, rty se mu křečovitě hýbaly, žíly měl vystouplé a děsivé. Pocity, které jej neopouštěly poslední roky, byly zahaleny a uvnitř zůstalo prázdno a mrtvo. Dnes odvrátil tvář od Hospodina, nechtěl s ním mít nic společného. Na poušti jeho vyprahlého srdce se zrodila nová písečná duna, vysoká, záludná a tak marná, jako jen mnohá lidská touha může být. Jedna žízeň střídá druhou, dokud studna není prázdná. Annášovi zbývala poslední kapka, poslední myšlenka, trýznivá touha: skočit do jámy pekelné. Ztratil smysl svého žití.

Jeho tělo se ploužilo cestami, kde vládla hluboká tma. Netušil, co udělá, ale věděl, že se něco stane. Byl připraven na cokoliv. Když míjel poslední stavení ve vesnici, oslepila jej nezvyklá záře. Tupým zrakem sledoval mladého muže, který se k němu rychle přibližoval. Byl tak omámený, že v něm nepoznal svého bratrance. Ten jej přátelsky přivítal, chytil za rameno a tlačil za sebou ke stavení. Annáš se mu okamžitě vysmekl. V hlavě měl vymeteno, žádná myšlenka nezavítala v jeho rozdrásanou mysl. Jednal jako zvíře, kterému byl nyní tak podoben. Z očí mu šlehaly roztěkané plameny. Josa, jeho bratranec, byl v tak dobré náladě, že si ničeho nevšiml, usmál se a opět naň položil ruku. Ten, všech smyslů zbavený, již nevzdoroval a tiše šel, jak ho Josa tlačil. Nevnímal jeho slova, celý svět pro něj přestal existovat.

Vstoupili do maštale plné světla. Oba se zastavili a Josa se s úsměvem na tváři rozeběhl ke své ženě. Seděla na slámě a v očích měla slzy. Třpytily se jako ty nejkrásnější diamanty a jejich síla každému pronikala až k srdci. Josa ji radostně objal a opět se rozhovořil k Annášovi. “To je on, můj drahý…” Byl tak dojat, že nemohl pokračovat. Sledoval dítě, ale zdálo se mu, že vidí nebe. Spatřil oči, kde žilo slunce, které jej pohltilo svým hřejivým světlem.

Annáš stál strnule u dveří. Nebyl schopen udělat krok, železné srdce v něm dunělo jako zvon burcující celý svět. Skácel se přímo k nohám šťastné trojice. Josa sebou trhl, vytržen ze sladkého opojení. Pohlédl na bledou tvář ležícího bratrance a překvapeně vykřikl. V životě ještě neviděl takové gejzíry slz. Annáš plakal, až se zalykal. Josa i Maria užasle přihlíželi a jejich děťátko se také dalo do hlasitých vzlyků.

Po krátké chvíli zavládlo ticho.

Narodil se syn Boží.