Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejsme
15. 12. 2003
6
0
5171
Autor
Morasten
včera: Když políbíš mě do ticha,
mé tělo tajně nedýchá.
dnes: Polibky nejsou, ticho není,
jediné zůstalo pochopení.
zítra: vzpomínám s láskou potají
na city které klamají.
Mě se to moc nelíbí. Sice to tak bývá, ale ta situace není vystižená do hloubky. Jenom tím říkáš, že něco bylo, ale nepíšeš jak to bylo, nebo co si cítila.
Hezoučké...
Stručné, milé, úsměvné i ve smutku, nebo snad smutné v úsměvu...
Prostě se mi to líbí :-)
to je tvůj názor.ale lidé nemohou za svoje hormony - těm se člověk těžko ubrání:-)a když je člověk zamilovanej,tak je dost zaujatej,tak sem to myslela:-)
Krásně výstižné. Tipla bych si nebýt těch citů co klamou.. to lidé ne pocity.
zapomělas na pozítří a city rozhodně neklamají zklame vždy člověk ale i ten se může mýlit moc milé * tip
Výborný nápad, jak se ti ve zkratce podařilo vystihnout, co mnozí ani mnohomluvně nedokážou. A navíc je báseň taková moudrá, jakoby s dlouhým odstupem napsaná. Líbí TIP
Takhle to dopadá často, ale s tím se smiř, někdo to řeší tak, že si nic nezačíná.
Ale básnička je moc hezká.