Bratrstvo stříbrné dýky

Osudná chyba

Nad městem se válela tma, která jakoby v hustých chuchvalcích bránila proniknout do ulic i slabému měsíčnímu svitu.

Pod ní, v jedné uličce, spal na boku mladý muž. Byl přikrytý kusem kabátu, který pamatoval lepší časy, i když teď sloužil jen jako přikrývka. Jeho spánek byl velmi neklidný, převaloval se z boku na bok téměř celou noc.

S ranním rozbřeskem, když kohout zakokrhal a první sluneční paprsky se odrazily od helmic procházející hlídky, se posadil a pozorný člověk by si povšiml slzavých stop ve tváři. V prachu, kterým byla pokryta, si prorazily cestičku a ta teď značila místa, kudy v noci odtékaly slzy bolesti.

Mladík se posadil a složil svou hlavu do dlaní, opět plakal steskem po svých rodičích a bratrech. Ale všichni byli již mrtví. Skolila je černá hrůza, která obcházela v těchto dnech město a brala lidské životy po stovkách. Mor. Neměl peníze, jídlo, rodinu, přátele, nic.

Jediný jeho majetek byl tak opravdu jen holý život - a i o ten mohl kdykoliv přijít.

Uličkou se začaly nést podivné zvuky. Jako by někdo týral nemocnou kočku. Mladík se jen smutně usmál a pohladil si břicho. Zvuky vycházely z jeho žaludku. Je to již deset dní, co nejedl, a dnes by snědl třeba i krysu, kdyby uměl některou chytit. Jenže městské krysy byly ostražitější než hlídací psy obchodníků.

Nad městem už opět se vytvořila atmosféra typická pro ranní město obklopené morem. Ulicemi se nesl zápach hořících těl, křik nemocných a zvonky vozů vezoucích mrtvé. Nikdo nevycházel, pokud nemusel, a tak ulice osiřely. Zůstali tam jenom ti, kteří neměli kam jít.

Mrtví a chudí. Mladík byl ten chudý. Zatím.

Pomalu vstal a vydal se směrem k místu, kde býval trh, v očích se mu blýskalo nadějí, že najde alespoň něco k jídlu. Několik obchodníků stále prodávalo a na nepříznivé situaci vydělávalo ohromné sumy.

Trh bylo malé náměstí nedaleko centru města a otevřeného ústí stoky. Páchlo více, nežli ostatní části města, dá-li se něco takového vůbec říct.

Mladíka po cestě pozorovalo několik ubožáků, stejných jako on, kteří se smířili se svým životním údělem a teď už jen čekali, kdy si pro ně přijde Smrt. Líně došel až k tržišti a tam chvíli jen pozoroval dva otylé obchodníky, kteří nabízeli chleba za dva stříbrné a drůbež za pět. Přitom normálně se ceny pohybovaly okolo několika měďáků.

Mladík se přiblížil a ochomýtal se kolem stánků, z úst mu tekly sliny. Jeden z obchodníků se na něj otočil a spustil: "Vypadni prevíte, prachy nemáš a z huby ti teče jak miminu! Jestli nevypadneš, nechám tě odvést hlídkou, tak co ty..." svou větu už nedokončil, neboť mladík se pohnul rychlostní blesku, sebral jeden z chlebů a dal se na zběsilý úprk.

Obchodníci se rozječeli, jako by je na nože brali, "Chyťte ho!!! Zloděj!!"

Několik vojáků se okamžitě rozběhlo za prchajícím mladíkem, ale ten vyvinul ještě vyšší rychlost a pomalinku se začal vojákům vzdalovat. Ale těm jako by to vlilo do žil novou energii a zdvojnásobili svou rychlost. Po pěti stech metrech šíleného sprintu padl mladík na zem a upadl do mdlob. První z vojáků, který k němu doběhl, jej nakopl svou okovanou botou přímo do žaludku. Mladík zachroptěl a vykašlal několik krvavých slin, které dopadly přímo na špinavou zem.

Po chvilce kopání a nadávání ho vojáci popadli a odnesli do městské věznice.

Věznice

Vald se probudil a nechápavě hleděl na zamřížované okénko, kterým dovnitř pronikalo slabé sluneční světlo. Velmi matně si vzpomínal na dobu před tím, než usnul, stráže jej prohledali a pak bez jediného slova vhodili do této studené kobky. Přistál na kusu roztrhaného slamníku, který zde zbyl po předchozím majiteli. Okamžitě vyskočil na nohy a jako zuřivý pobíhal celou a hledal způsob, jakým se odsud dostat. Vyčerpán několikahodinovým prohledáváním cely pak na slamníku usnul.

Tělo měl teď rozlámané a smysly otupovaly pod neustálým náporem zimy, která útočila ze všech stran. Posadil se a stejně jako desítky lidí před ním začal čekat na to, co se mu zdálo nevyhnutelné. Trestem za krádež bývalo useknutí ruky, ale v těchto dobách se rovnou věšelo. Bylo to jednoduší a rychlejší.

Smrt nabývala konkrétní podoby konopného lana na jeho krku. Přízrak šibenice se začínal zhmotňovat v místnosti a Vald věděl, že je reáln