Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Úryvek 2

19. 12. 2003

4447

Autor

Igor_Indruch

Když říkám, že jsem na to vlítli hned, myslím tím, že jsme skutečně neztráceli ani vteřinu. Sotva za námi zapadly dveře Jakubova bytu, naše rty se sklížily a my začali jeden druhého obnažovat. Co jiného jsme také měli dělat? Jak již jsem uvedla, říct jsme si v té chvíli ještě neměli co. A poněváč jsme oba dva měli stejně panickou hrůzu z trapných chvil napjatého ticha, šli jsme tvrdě na věc. Já tedy určitě. Sama sebe jsem nepoznávala. Rychle jsem oddechovala, ale nebylo to vzrušením. Funěla jsem z toho, jak mi by bylo pořád ještě strašně trapně, jak jsem pořád ještě nevěděla, co v tom bytě vlastně dělám. Bylo to dokonale neerotické. Ještě nikdy v životě jsem si při tom nepočínala tak houževnatě a cílevědomě. Jako by ani nešlo o sex ale o nějaký závod. O výstup na vysokou horu.... opravdu nevím, k čemu to nejlíp přirovnat. Strhala jsem z něj košili, on ze mě stejným způsobem halenku. Pak došlo na podprsenku. Na chvíli přestal a zíral na mé kozy. Určitě ho zas tak moc nefascinovaly. Spíš si říkal, jestli mi je má začít cucat nebo žmoulat. Nenechala jsem ho příliš dlouho přemýšlet. Hbitě jsem mu rozepnula poklopec a vylovila mu z kalhot tu jeho chloubu. V ten moment jsem málem omdlela. Nekecám. V ruce jsem třímala toho největšího macka, jakého jsem kdy viděla (a že už jsem jich viděla hezkou řádku!). Teď jsem zase zaváhala já. Co teď? Mám mu ho vykouřit nebo ho mám nechat, ať mě nejdřív přefikne klasicky? Pořád ještě jsme stáli v úzké tmavé předsíni, která neskýtala žádné velké pohodlí. Navíc jsem cítila, že stále ještě nejsem ani trošičku vlhká. Mechanicky jsem klesla na kolena. Jenom velice zběžně jsem se přesvědčila, jestli mu třeba nesmrdí, a rafla jsem po něm. Masírovala jsem mu ho a žužlala, jako by na tom závisel osud lidstva. Bylo mi při tom do breku. Nemohla jsem se uvolnit. Furt se jednalo spíš o jakési sexuální dostihy než o sex jako takový. Jakub se opřel zády o zeď a nechal mě, ať dělám, co umím. Vzhlédla jsem k němu. Měl oči zavřené a v obličeji měl nepřirozený, křečovitý výraz. Připomínal mi člověka, který tlačí do kopce nějaký hrozně těžký náklad, a už mu docházejí síly. Pták mu hezky stál, ale to bylo všechno. Došlo mi, že mu ho takhle můžu honit třeba do soudného dne, a nic z toho nebude. Maximálně mu z něj sedřu kůži. Nechala jsem toho a sedla si k protější zdi. Jakub otevřel oči a podíval se na mě. Já zase na něho. Do prdele! Co to tady vlastně předvádíme? Bylo to něco tak dokonale absurdního, že jsem do nevydržela, a propukla v šílený řehot.