Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sejen tak
Autor
adrift
ruka zbourala Řím, která ruka? proč? neměla důvod. ale stejně se to stalo. vidíš? jsi bezvýznamný.
viděl jsem:
krev kanoucí po tvářích.
lidstvo plazící se bahnem reality.
lidskou duši vznášící se nad zemí.
pauzu mezi vteřinami.
úškledek v zrcadle.
bolest a neštěstí.
zažil jsem:
válku dvou mysllí.
smutek po ránu.
vítání jara.
zimu beze sněhu.
tvář bez očí.
ten dům má
místo oken
oči.
a když tě pozoruje,
ve světle pouliční lampy,
nevíš co udělat s rukama.
zrodil jsem se do století
nenávisti.
nechte mne vydechnout!
nechte mne žít!!!
bezzubá tvář
vykouzlila úsměv
jako herečka z plakátu,
který visí před kinem.
její pohled pronikl do mého srdce.
v odpoledním dešti
jsem se zamiloval sám
do sebe.
a lékař tvrdí, že jsem
v pořádku.
a lidé tvrdí, že je
všechno v pořádku.
nesouhlasit. znamená vybočit.
být zamítnut
za
bouřlivého potlesku
společnosti.
když sníh spadne ze střechy.
nevíš kde začít.
ale je to špatně?
je to horší
než nevědět
kde skončit?
přijít o své přesvědčení
není zase takové neštěstí.
najde se druhé.
krčí se na každém rohu
jen ho zvedni.
do toho.
kritik uvidí moji
báseň a řekne:
šmejd.
neřekl jsem, že to není pravda
myslím na svoji babičku, v zářivém odpoledním slunci. to jsem ještě byl malý. skrýt se v jejím náručí bylo jako najít domov.
když tě někdo kopne.
omluví se,
tak jaktože cítíš bolest?
napsal jsem báseň.
není nic moc.
ale nemusím se nikomu zodpovídat.
nemusím nic vysvětlovat.
výpověď člověka je jenom jeho.
tichý básník v noci pláče.
nemít možnost napsat svou zpověď je jako nemít možnost mít rád.
zazvonil zvonek.
otevřel jsem a tam stála ona.
nejasná silueta
a říká:
dobrý den. jmenuji se vánoční pohoda. mohla bych dál?
a já řekl:
ale samozřejmě. už na vás čekáme.
a byla tu.
tiše seděla v koutě.
skleničku vína před sebou.
celý večer nás jen tak pozorovala
a pak se zvedla a odešla.
a my tu sedíme
a nevíme co teď.
díváme se na sebe.
vše je pryč.
ale prosím
nechte mě být!
nechte mě psát!
nechte mě milovat!