Pátek

Byl pátek ráno. Měl jsem kocovinu, ostatně jako každej pátek ráno. Včera jsem musel pít něco hodně silnýho, asi anýzovku, nebo nějakej druh čistícího prostředku, protože jsem se alespoň čtyřikrát poblil.  Bylo něco kolem 6:30, venku se rozednívalo. Já se válel v posteli se svojí kocovinou a zíral na zdi kolem sebe. Onehdy jsem chtěl vymalovat aby to tady nevypadalo tak jako teď,ale pak jsem se na

to vybodnul. Z mého nic nedělání mě vytrhlo zaklepání na dveře.

„Pojďte dovnitř, je odemčeno.“

Nikdy jsem nezamykal, považuju to za zbytečnost. Dveře se rozlítly a do bytu vešel Tomy.

„Nazdar, dáš si něco k pití?“

„Ne, jdu si pro ty prachy co mi dlužíš.“

„Fakt si nic nedáš?“

„Řek jsem že chci svoje prachy a HNED TY BASTARDE!“

„Já je ale nemám Tomy.“

„COŽE!“

„Řikam že je nemám.“

Tomy měl 190cm a dělal vyhazovače v místním bordelu. Tady ve čtvrti se ho hodně lidí bálo a já k nim patřil taky.

Teďka mi ten idiot demoloval byt, vytahoval zásuvky ze skříní a jejich obsah rozhazoval všude kolem sebe, ve snaze najít ty prachy.

„JSEŠ HLUCHEJ, řikam že ty prachy nemám.“

Na to vzal z kuchyně nůž a hnal se na mě.

„ZABIJU TĚ!“

„POČKEJ, počkej můžu je sehnat, přísahám na svojí mámu že je seženu.“

Kupodivu se zastavil.

„O.k. ať je mám do 17:00 doma, jinak víš co tě čeká.“

Díky bohu odešel. Byl to ten typ člověka, kterej vás zabije třeba jen pro 100 dolarů.

Šel jsem do koupelny a vyčistil si zuby. Chvíli jsem se díval do zrcadla na svůj ksicht a řikal si.

„Miku jseš kretén, naprostej a dokonalej.“

Potom jsem se oblíknul, sednul si na postel a přemejšlel kde a jak seženu ty podělaný prachy.

Od kámošů si je pujčit nemůžu, a to z jednoho prostýho důvodu, žádný kámoše nemam. Z pod postele jsem vytáhnul krabici od bot, vyndal z ní svoji pětačtyřicítku a začal jí čistit. Neměl jsem do ní náboje, ale párkrát už mě vytáhla z průseru, když jsem jí jen tak vytáhnul.

Kdysi v tý krabici byly boty který jsem dal svojí, teď už bejvalý ženě Magee k narozeninám. Byly to takový ty boty na vysokým podpatku. Nežil jsem s ní už  čtyři roky. Byl to fakt kus. Měla nádhernou sexy postavu, dlouhý tmavě hnědý vlasy až po lopatky, hnědý oči a úplně božský rty. Rozvedla se se mnou po osmi měsících od naší svatby, kuli tomu že neumím nic jinýho než pít. Nemám jí to za zlý, v podstatě měla skoro pravdu.

Jak jsem tam čistil tu pistoli dostal jsem nápad jak vydělat ty prachy. Strčil jsem si jí za pas, vzal si bundu a šel ven.

Na dvorku tam nějakej prašivej pes štěkal a vrčel na kočku,která se před nim jen tak bezmocně choulela na zemi.

„Teď něco zažiješ.“

Šel jsem k němu a pořádně ho nakopnul. Odletěl do křoví kde kňučel, pak zmizel. Kočka se mi mezitím začala lísat k noze. V duhu jsem viděl ty nápisy: MIKE SANDERS OCHRÁNCE SLABÝCH A BEZMOCNÝCH. Sakra počkat tohle není můj styl. Nakopnul jsem i tu kočku, vyšel na ulici, vyndal zapalovač a zapálil si cigaretu.

Měl jsem namířeno na roh 9. a 5. ulice do takovýho toho krámku se smíšeným zbožím. Pořád jsem si promejšlel ten plán. Najednou mě přerušil jeden somrák. Byl opřenej o telefonní budku. Měl na sobě kožený boty se sešlapanejma patama, nějakej roztrhanej kabát a bílej plstěnej klobouk, alespoň myslím že dřív bílej byl.

„Hej, nemáš dolar?“

„Sorry starouši nemám ani cent.“

„Tak nic.“

„Nazdar.“

Pokračoval jsem na svý cestě za bohatstvím. Najednou jsem byl před tim krámem.

„Jseš kretén,“ řekl jsem si, típnul cigaretu a vešel dovnitř.

Vevnitř byla prodavačka, nějakej pobuda co si četl noviny a nakupující bába. Vzal jsem si košík  a předstíral že si něco vybírám. Bába si dala do košíku tomatovej džus. Jednou jsem to taky zkusil a taky se okamžitě poblil. Položil jsem košík a šel směrem ke kase.

„Tak jo.“

Vyndal jsem pětačtyřicítku a namířil jí na prodavačku.

„O.K. PARCHANTI TOHLE JE PŘPADENÍ, DEJTE RUCE NAD HLAVU A DRŽTE HUBU!“

Všichni poslechli,jen prodavačka začala ječet.

„DRŽ HUBU NEBO TI USTŘELIM PALICI a dej všechny prachy do támhlectý tašky.

„Ne tak rychle kámo.“

Najednou mě polil studenej pot a cejtil jsem jak mě pod pravou lopatkou dloube kruhová hlaveň poloautomatický brokovnice. Cejtil její chlad, její smrtící dech.

„A DO PRDELE!“