Potrat

Nikdy si to neodpustím....

Maminko, prosím, dovol mi žít,
proč když jsem tady, ztratila’s klid?
Proč chceš mě vyhnat ze svého těla?
Když tolik toužím, abys mě chtěla.

Maminko, prosím, dovol mi žít,
jsem ještě malý, mám však už cit.
Nosíš mě s sebou jako svůj stín,
prožívám, vnímám každý tvůj čin.

Maminko, prosím, dovol mi žít,
za vrahy v bílém chystáš se jít.
Jak se mám bránit, když jsem tak sám?
Prosím tě, zadrž, vždyť rád tě mám.

Maminko, prosím, dovol mi žít,
proč nesmím spatřit sluneční svit?
Maminko, nechoď, prosím tě, stůj!
Vždyť nejsem cizí, jsem přeci tvůj.

Maminko, prosím, zastav ten čas,
dala jsi souhlas oddělit nás.
Dala jsi souhlas zabít mě tělo,
to aby v tobě nic neleželo.

Maminko, pomoc, úzkost mě svírá,
místo mých citů zbyla jen díra.
Maminko, sbohem, úzkost mě drtí,
splnili úkol poslové smrti.

Maminko, slyšíš, už ti mě vzali,
vzpomínka na mě duši tvou pálí.
Řekli ti:“V klidu můžete jít.“
A já ti šeptám:“Chtěl jsem tu žít.“

---