Krátké zprávy

Byl vcelku hezký den. Pracovní doba utekla rychle. Až nečekaně rychle na to, že byl pátek. Tento den má ve zvyku člověka vydeptat tím, jak se neskutečně vleče. Tohle byla tedy čestná výjimka. Hned po obědě vyrazila ona dívka ke své matce a spolu s ní navštívila babičku, která měla narozeniny. Pravdou je, že je slavila vlastně už včera, takže měly mírné zpoždění. Ale nakonec byly omluveny. Celé odpoledne strávily klábosením se starou paní, která měla radost z každé návštěvy, protože už byla v důchodu a díky svému ne příliš dobrému zdraví chodila jen na nákupy, na hřbitov a k lékaři. Cestou domů si dívka přečetla na svém mobilu zprávu od muže svých snů, s nímž byla v kontaktu i přes to, že se před dvěma lety rozešli. Nicméně to jim nebránilo, aby se občas nenavštívili. A když už se viděli, byla by škoda neužít si sex, když si v této oblasti nadmíru dobře rozuměli. Ona ho hluboce milovala, on byl rád, že v ní má jistotu. Na tu zprávu čekala již tři dny, o to víc ji zklamalo, že byla jen strohou odpovědí na její otázky. Rozloučila se s matkou a vydala se k domovu. V pokoji si sedla ke svému stolu, postavila rámeček s jeho fotkou na stůl před sebe, vzala nůž a podřezala si zápěstí. Věděla, že ji nikdo nebude minimálně 24 hodin hledat. Bála se bolesti a omdlévala při pohledu na krev. Plán se jí zdařil. Omdlela a všechna bolest odplula pryč.

Byl to vcelku hezký den. Sice se ten den musel vrátit z Prahy, kde pobýval tři dny a vůbec se mu nechtělo zpět, ale i tak měl příjemný pocit. Zadařilo se mu zapařit s partou kamarádů a nejvíc je pyšný na svůj úspěch u jedné slečny, která mu už dlouho leží na srdci. Cesta netrvala dlouho, možná proto, že mu hlavou vířily vzpomínky na uplynulé hodiny a dny. Když dorazil domů a vyřídil veškerou poštu, která se mu v počítači nashromáždila, vzpomněl si na svou bývalou dívku, s níž se občas zkontaktoval, a napsal jí stručnou zprávu. Neměl chuť nějak sáhodlouze se rozepisovat, neboť se obával, že by mohl prozradit něco, co nechce. Nerad jí působil bolest, protože ji měl pořád svým způsobem rád.

Přiblížil se večer a jelikož se chtěl dívat na film, nechal se přenést z vozíku na postel už v osm hodin. Při úvodních titulcích měl příjemný pocit pohody a veškerá únava odplula pryč.

Byl vcelku hezký den. Slunce příjemně hřálo, lidé chodili rozesmátí a plní energie. Proto působil hlouček lidí v černých oblecích poněkud nepatřičně. Všichni směřovali na kopec za město, kde se nachází místní hřbitov. Spousta žen plakala, několik mužů spolu tiše rozmlouvalo. Když dorazili na místo, míjeli se s další skupinou smutných lidí. Alespoň se přesvědčili, že ve svém zármutku nejsou sami. Ve smuteční síni už stála rakev. Nebyla bílá, ale dívce v ní ještě nebylo třicet. Nevydržela dál snášet bolest života, kterou oni nechápali. Vždyť přeci měla všechno. Dobrou práci, dost peněz, žádné problémy se zdravím. Nikdo nepochopil. Snad jen její bratr, který stál trochu stranou a vypadal zadumaně. Vzpomínal na texty, které mu dávala číst, a náhle si vybavil dávný slib, který sestře dal. Vyhledal telefonní číslo muže, kterého už dva roky nešťastně milovala, a napsal mu stručnou zprávu o tom, co se stalo. Na malou chvíli jeho bolest odplula pryč.

Byl vcelku hezký večer. Celý den strávil u počítače a psal básně. Nebylo to nic neobvyklého, dělal to s přestávkami už více než tři roky. Nikdy nic nevydal, ale jeho náhodní čtenáři prohlašovali, že jsou to hezké verše. Věřil jim, protože to byl příjemný pocit. Když skončil, zapnul si mobilní telefon, aby zjistil, kdo ho během odpoledne sháněl. Na displeji se objevila číslice 4. Měl radost, protože rád dostával krátké zprávy, které vnímal jako malé dopisy. Kdysi napsal jedné dívce spoustu krásných dopisů. Občas si psali nebo se setkávali dodnes. Už dva dny se neozvala. Nebylo mu to líto, věděl, že zase napíše, spíš mu chyběla. Hned první zpráva ho překvapila, telefonní číslo neznal. Po přečtení věděl, že se ona dívka už neozve. Najednou pocítil bolest, která vplula do jeho srdce.