Den vášně, rok zklamání

      Byl pozdní večer  a já se procházel po chabě osvětlené pláži za hukotu mořských vln, jenž narážely na betonová mola.

      V tom šeru se v dáli náhle zjevily krásné obrysy  a ladné tvary, které šli proti mně a stále se přibližovali. V domnění, že je to sen, jsem mrkl očima a v duchu jsem si opakoval to není sen to je skutečnost. A ona to byla opravdu skutečnost. Proti mně šla krásná dívka oděná do minisukně a přiléhavého neoprenu, který zvýrazňoval její přirozené půvaby. Zastavil jsem se uprostřed pláže  a čekal jsem, co se bude dít dál. Dívka kolem mě prošla jako by nic, ale po chvíli se otočila a šla mým směrem. Hned jak došla ke mně zeptala se:“nechceš jít se mnou na večeři do nedaleké restaurace? Podíval jsem se do své peněženky Crossman a uviděl jsem v ní 1000 marek. A tak jsem řekl poj’dme.

     Po příchodu do restaurace nás usadil číšník za mramorový stůl ve tvaru srdce a to rozpumpovalo mé emoce a očekávání ještě více. Za chvíli přišel číšník a donesl nám jídelní lístek opět ve tvaru srdce, jak naschvál. Dívka, jenž nesouc jméno Petra si objednala na mé doporučení Love drink, Adolfovy brambory a jako dezert Faš koláč. Číšník se mě zeptal a co si dáte vy? Přívětivě jsem pokýval hlavou a řekl já si dám to co slečna a prosím Vás doneste nám ještě víno z ročníku 1939. číšník se na mě podíval nevraživým pohledem, až jsem z něho dostal strach, ale nakonec se z toho pohledu vyklubalo jen gesto souhlasu. Číšník odešel a my jsme se mohli začít bavit o nás dvou. ZE začátku jsme chvíli mlčeli , ale potom jsme se osmělili a vykládali jsme do té doby než nám přinesli naše objednané víno a samozřejmě i večeři. Celá večeře byla opět na srdíčkových talířích a já si v duchu říkal to snad není možné , ještě, aby kolem prošlo srdce a už by bylo vše v pořádku. Najednou z ničeho nic přistoupilo k našemu stolu srdce, které k nám natahovalo své špinavé černé ruce. Jelikož neumím řecky tak jsem nevěděl co říká a proto jsem mu dal jen dvacet korun, které jsem si nestačil proměnit na marky. Konečně to otravné srdce odešlo, vykřikl jsem. Všichni se na mě podívali a já řekl je všechno OK a zase se otočili nazpět.

    Za pár okamžiků se začaly třást lustry a mě bylo hned jasné, že nastalo zemětřesení. Celá restaurace se třásla. Hosté se rychle schovávali pod srdcovité stoly. Já a Petra jsme snad byli pod stolem asi jako první. Chytli jsme se za ruce a mlčky jsme čekali na to, co se bude dít dál. Otřesy utichly. Lidé začali vylézat z podstolů a houfně opouštět lokál. Mi dva jsme šli opět na pláž, tam kde jsme se seznámili. Procházeli jsme se až do půlnoci. Odbila půlnoc a jí řekl já už musím pádit nebo matka bude mít blbé keci. Petra ke mně přistoupila a vášnivě mě políbila na ústa. Odstoupila a řekla ahoj. Tak jsem šel do hotelu.

    Druhý den jsme se již neviděli, jelikož jsem musel odletět domů.Tuto dívku jsem si uchoval ve svém srdci na dlouhý čas no prostě do té doby než jsme si našel jinou a lepší.