Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePojď
11. 01. 2004
0
1
1995
Autor
Pampeliška_
Pojď se mnou
do světa
ve kterém ještě nikdo jiný nebyl
Sama se v něm nevyznám...
Vezmi mě za ruku
a neměj strach
Já tě nepustím
Je tam tolik zvláštních míst
Bojím se jich
a přitom mě rozechvívají touhou
svazující tělo i myšlenky
Jsou horká jako letní noci
plné snů o tobě
a přitom studí jako led -
třpytivá krása prosycená chladem...
Je tam tolik tmavých zákoutí
která neznám
a neodvažuji se
zkoumat je
bez tebe
Celý ten svět je protkán tisíci cest
Však kterou z nich se dát... ?
Pojď
Drž pevně mou ruku
a spolu se neztratíme
Zavedu tě do své duše...
1 názor
Tak tohle je doopravdy krásné... Tvá poezie se mi začíná opravdu líbit, Pampeliško...
Mno... mně se to líbí, páč to vypadá jako slibné začátky, kdybys to vypilovala, jako formu a tak, tak určitě budeš lepší a lepší... taky jsem tak nějak psala... a chce to pointu. ;-)
Myšlenka krásná, chtělo by to trošku vypilovat, ale jinak fajn;)Oslovilo...
hmmm-... tady to téma asi vyčerpalo baroko))
nelíbí, neříká mi nic zvláštního a tak...
chybí mi tam to, co u většiny děl, které se mi líbí, miluju a bažím se tím - pointa, závěr, tečka na dobrou noc i dobré ráno:)