Úděl

    Seděla mezi menhiry, oblečená jen v lehkých bílých šatech a její plavé vlasy vlály ve větru a třpytily se na slunci jako to nejkrásnější zlato. Dýchala zhluboka, snažíc se zadržet slzy. Přišel k ní a položil jí ruce na ramena.

"Už musím jet, moji muži na mě čekají, vždyť víš, západní hranice.. je mi to .."

"Nic neříkej, prosím" Zastavila ho. "S tímhle jsem musela počítat, když jsem svolila k sňatku." Nuceně se usmála a pohlédla mu do očí. Kolikrát tohle zažila? Nesčetněkrát. Přesto to pro ni bylo nové, protože předtím se to odehrávalo jen ve snech, v těch zlých snech, které ji každou noc budily.

"Hodně štěstí, drahý" řekla a odvrátila se. Políbil jí do vlasů a odešel. Nemohl už vidět, jak se zhroutila do trávy a plakala, došel ke svému koni a vyhoupl se do sedla, jeho družina ho následovala. Neohlédl se, aby spatřil tanec menhirů a mezi nimi ji... a zmeškal tak svou poslední šanci.

 ...

     Seděla na kopci v mohutné vyřezávané židli, bylo jaro a mezi menhiry se proháněly děti. Její vnoučata. Až poslední léta jí navzdory osodu přinášela radost. Mnoho z její bývalé krásy nenávratně odešlo, ale stále vypadala o hodně mladší, než byla a její oči byly moudré a krásné, i když se v nich zrcadlil hluboký smutek. Pozorujíc děti si ani nevšimla, že za ní stojí.

"Matko, musím jet, bránit hranice.."

" Je to můj úkol, moje povinnost" odříkávala v duchu společně s ním. Otočila se a vzala jeho ruce do svých.

"Jen běž synu, dělej čest svému otci, byl by na tebe pyšný...Rozloučil jsi se se svou ženou?"

"Nese to těžce" přiznal.

"To já také,ale musela s tím počítat, je to přeci tvůj úděl,takže její také...jednou to pochopí,neboj"

"Sbohem, matko" řekl a rozloučil se s dětmi. Lehce seběhl z kopce ke své družině, tak jako před lety jeho otec.

      Seděla mezi menhiry a usmívala se, její syn šel do války,ale ona necítila žádný zármutek, vždyť bylo tolik bolesti...

      Seděla mezi menhiry a její nejstarší vnuk sebral ze země větrem ulomenou větev a zkusmo s ní párkrát švihl  a provedl výpad proti jednomu z menhirů, přesně tak, jak to viděl u svého otce. V duchu se s ním začala loučit.